Dožije se 95 let, během nichž vesele zahradničí, ale především přijde na něco, co změní svět. Jako jeden ze čtyř lidí v dějinách lidstva získá dvě Nobelovy ceny, vyvine speciální metodu, která nese jeho jméno, především ale… popíše podstatu inzulinu! 

Podepsán je pod dvěma vědeckými postupy, které se v trochu inovované podobě používají dodnes. Jako první také rozklíčuje posloupnost bází v uceleném genomu viru. Jeho oči jsou k mikroskopu prakticky přilepené, připravené odhalit jakoukoliv novotinu.

Jméno biochemika s britskou krví Fredericka Sangera možná nedosahuje velikosti palcových titulků, v chemii je ale extatřída!

Jít nevyšlapanou cestou

Je prostředním ze tří dětí, které pobíhá po domě lékaře Fredericka Sangera a jeho ženy Cecil. Otec je zarytým kvakerem (člen Náboženské společnosti přátel), matka pochází z vlivné rodiny obchodníka s bavlnou.

Všechny děti jsou vychovávány v souladu s vírou. Když chlapec získá trochu rozumu, rodiče ho postrkují k dráze lékaře. Fredericka více než lidská těla zajímají vnitřní zákonitosti a příroda. Také rád maluje a trénuje ruce u tesařiny.

Na plné čáře u něj ale zvítězí vědecká dráha, kterou zpečetí získáním doktorátu v roce 1943 na univerzitě v Cambridge.

Dvakrát ve stejné řece

Z poslucháren si to namíří rovnou do laboratoří, kde se okamžitě pouští do práce.

Do hledáčku mu padne skupina zkoumající inzulin. Po letech práce se představí jako průkopník, který dokáže určit jeho strukturu, čímž inspiruje ostatní geniální mozky, aby použily stejnou taktiku i u jiných bílkovin. Netrvá dlouho, než si za svůj objev odnese první Nobelovku a o čtvrt století později další.

Obě za chemii. Uvnitř je však stále skromným vědcem, který se posle svých slov pouze „patlá v laboratoři.“ Své vášni a studentům se věnuje i po odchodu do důchodu, Cambridge je jeho láskou a životní radostí.

„Jeho objevy dvou velevýznamných technických postupů pro sekvencování proteinů a nukleových kyselin rozevřely pole zkoumání v molekulární biologii, genetice a genomice,“ prohlásí později bývalý ředitel Rady pro lékařský výzkum (MCR) Colin Blakemore.

Klub elitních laureátů

Svými objevy posune chemii za hranice dříve myslitelných možností. Právem se proto zařadí mezi elitu, která za život dosáhne stejného dvojnásobného úspěchu. Historicky první dvojnásobný držitel nosí sukni.

Jde totiž o vědkyni Marii Curie-Skłodowskou (1867–1934). Ta se vyznamená nejprve v roce 1903 v oblasti fyziky a roku 1911 v chemii.

V jejích šlépějích jde i kvantový chemik Linus Pauling (1901–1994), když v roce 1956 získá cenu za fyziku a roku 1962 za mír. Partu nakonec uzavírá elektrotechnik John Bardeen (1908–1991). Obor fyziky si podmaní hned dvakrát, a to v roce 1956 a poté 1972.