Doby, kdy reklama visela pouze na sloupech veřejného osvětlení, patří dnes už téměř ke středověku. Ani její partyzánský přesun z papíru do televize nebo k okrajům silnic jí „úspěch nepřinesl“. Coby drahý špás totiž všude jen „překáží“. Nyní ale pod taktovkou pánů inženýrů ze Sibiře značně povýší, a rovnou do nebeských sfér!
Čeká reklamu další renesance?
Člověk je tvor zvídavý a manipulovatelný. A když veškeré prostředky pomalu selhávají, jak jinak zaujmout už tak přeplněný lidský mozek, než nějakou super novinkou?
Ta „made in Russia“, z hlavy kreativce Vlada Sitnikova (*1979), pod záštitou společnosti StartRocket, se skládá ze stovek malých satelitů, ty budou za pomoci reflexní folie a slunečního svitu posílat na zem světlo, které se nám při pohledu k nebi promění v logo nebo krátký text.
Jednotlivé satelity se mají pohybovat ve výšce 400–500 kilometrů nad zemským povrchem v rozestupech asi 100 metrů od sebe. Z vesmírného nekonečna si pro sebe chtějí „ukrojit“ asi 50 km2. StartRocket avizuje, že z jednoho místa bude možné sledovat reklamu 6 minut.
Změnit podobu pak může reklama 4krát za 24 hodin.
Technická svízel
To se ale však lépe řekne, než udělá. Při vymýšlení totiž Sitnikov naráží na řadu technických problémů. Bez vědeckého či vesmírného vzdělání totiž netuší, jak satelity udržet v relativně stejné vzdálenosti. Obzvlášť v případě „graficky“ náročnějšího modelu. Nabízí se sice řešení v podobě použití motorů, tento druh satelitů jimi ale obvykle není vybavený.
I přesto StartRocket plánuje začít s přípravami už příští rok, aby v roce 2021 mohla spustit první kampaně. Cenu zatím drží pod pokličkou. Ať svůj nápad ale zabalí do jakékoliv sumy, věří, že velké firmy budou mít zájem. Tady ale naráží. Veřejnost totiž jejich nadšení nesdílí. Podle kritiků totiž tato myšlenka lidstvu nic nepřináší.
Upozorňují také na zhoršené pozorování vesmíru nebo komplikaci pro leteckou dopravu.
Laikové jsou naproti tomu mnohem ostřejší, když celou vizi označí rovnou za „stupidní“.
A hele, umění!
Nejde však o prvního odvážlivce, který se snaží „zkrášlit“ oblohu. V loňském roce přichází s podobným nápadem také berlínský umělec Trevor Paglen (*1974). Tomu však jde pouze o uměleckou stránku věci, proto je jeho „Orbital Reflector“ pouhou plastikou připomínající obří diamantový balon. Co je však důležité, má být ze země viditelný i pouhým okem.
Do vesmíru mu má pomoct raketa Falcon 9 společnosti SpaceX filantropa Elona Muska (*1971). Jakmile se dostane na oběžnou dráhu, bude co 3 hodiny kroužit kolem Země. Po 2 měsících se pak zřítí do atmosféry a shoří.
I když má projekt zelenou, zatím si prototyp hoví v Nevada Museum of Art.
Z majáku kus šrotu
Mnohem větším propadákem se ale stane ruský projekt s názvem Maják. Těleso velké zhruba jako bochník chleba se po vypuštění na oběžnou dráhu rozvine v tříboký jehlan odrážející sluneční světlo. Aby byl efekt co největší, tvoří jeho povrch speciální 16 m2 velká polymerová plachta. I když je start a „zabydlení“ na oběžné dráze v roce 2016 úspěšné a Rusové slaví, úsměvy jim nevydrží dlouho.
Objekt totiž postihne závada, což z revoluční novinky udělá jen další kosmický šrot.
Facebook
Twitter
RSS