Kvůli nevyzpytatelné studené války věnují Američané miliony dolarů na výstavbu nejrůznějších ochranných komplexů. Jedním z nich je i bunkr, skrytý pod luxusním letoviskem Greenbrier, poblíž města White Sulphur Springs v Západní Virginii.

Už v polovině 50. let je armádní sbor inženýrů pověřen americkým ministerstvem obrany, aby vybral vhodnou lokalitu pro umístění protiatomového bunkru pro členy Kongresu.

Ukáže na Greenbrier, místo, které během druhé světové války slouží jako internační zařízení pro japonské, italské a německé diplomaty a následně také jako vojenská nemocnice.

Léčí se v ní i Dwight D.Eisenhower (1890–1969), který sedí v Bílém domě, když v roce 1958 vjedou do letoviska první bagry.

Důmyslný podzemní projekt

Projekt, který je nejprve označen prostým písmen X a následně jako Greek Island (Řecký ostrov), se vládní úředníci pokusí schovat za výstavbu nového křídla resortu. Podezřívavým pohledům dělníků, lijícím do obří díry v zemi kvanta betonu, se ale nevyhnou.

„Jeden z nich neustále kroutil hlavou: ‚Tahle část má být výstavní síň? Právě jsme sem nainstalovali 110 pisoárů.

Co tu jako chtějí vystavovat?‘“ vzpomíná tehdejší manažer resortu Truman Wright.Celá stavba, která americkou vládu vyjde na 14 milionů dolarů, je nakonec dokončena v roce 1961.

Je libo antidepresiva nebo kazajku?

Zatímco pod klenutými stropy, na naleštěných podlahách hodují a baví se vzácní hosté, 220 metrů pod nimi se na ploše téměř 10 500 metrů čtverečních rozkládá místo, připravené na to nejhorší.

Osazené je čtyřmi masivními dveřmi a dva metry silnými stěnami ze železobetonu, za kterými je 18 nocleháren, schopných pojmout více než 1100 lidí, jídelna, klinika s několika operačními sály, jednotkou intenzivní péče a lékárnou s dostatečnou zásobou antidepresiv.

Nechybí ani laboratoř, elektrárna, tři nádrže na naftu o objemu 14 000 galonů a také „spalovna patologického odpadu“ určená ke kremaci těl. A pro případ, že by některému obyvateli přeskočilo, je tu i blázinec s dostatečnou zásobou svěracích kazajek.

Vše prozrazeno

V případě, že by byli kongresmani do bunkru přesunuti, by je nejprve čekal pobyt v dekontaminační místnosti, kde by se osprchovali a převlékli do nezávadného oblečení. Pak teprve by mohli být vpuštěni dál.

V permanenci by v nouzovém útočišti byla zcela jistě hlavně zasedací místnost a také televizní studio, vybavené proměnlivými kulisami, aby bylo možné budit zdání, že se vysílá přímo z Washingtonu.

Více než 30 let je bunkr s pomocí zhruba 12–15 lidí, na oko zaměstnaných v hotelu, udržován v pohotovosti a také v tajnosti. Tedy, americká vláda si to alespoň myslí.

Na konci května 1992 ale přijde šok, když investigativní reportér Ted Gup odhalí jeho existenci v deníku The Washington Post. V tu chvíli se stává v podstatě bezcenným.O tři roky později je bunkr definitivně uzavřen.