Historie magie a okultismu nabízí většinou příběhy tajemných mužů a jejich snah proniknout do toho mystického světa za oponou. Žen je v této oblasti výrazně méně, o to více pak vyniká jméno té nejslavnější:

Původem ruské okultistky Heleny Petrovny Blavatské. Že půjde o výjimečnou osobnost, ukázalo už její dětství.

V honosném šlechtickém sídle v Jekatěrinoslavi panuje ponurá atmosféra. Ve vzduchu je cítit kadidlo a velký pokoj osvětluje množství hořících svíček.

V popřetí mlčícího zástupu postav stojí pravoslavný duchovní se dvěma asistenty oblečenými ve zlatem protkaném brokátu. Uprostřed na zemi sedí asi čtyřletá holčička – Dívka zastupuje neduživé novorozeně, které v tomto domě přišlo na svět teprve včerejšího dne.

Křtiny, které rodina narychlo svolala v obavách, že jejich nově narozená holčička brzy zemře, začíná. Podle starého zvyku je za hlasitých litanií třikrát popliván neviditelný a všudypřítomný Ďábel.

Nikdo si přitom nevšímne holčičky, která omylem převrací svíčku a zapaluje lem dlouhého roucha vedle stojícího kněze. Následují zděšené výkřiky, pop zaječí bolestí a s pomocí ostatních shazuje roucho na zem. Byly tyto události znamením, které poznamenalo celý život budoucí mystičky?

Život plný neštěstí?

K těmto nepovedeným křtinám Jeleny Petrovny Blavatské (1831–1891) dochází patrně 13. srpna 1831. Členové rodiny vše považují za temné proroctví a oznámení, že pokud holčička přežije, bude její život plný neštěstí a tragédií.

„Když Jelenina matka umírala pouhých jedenáct let po této události, údajně prohlásila něco v tom smyslu, že alespoň bude ušetřena toho dívat se na ta neštěstí, která postihnou její nejstarší dceru,“ píše ve svém díle o Blavatské česko-australský publicista Vojen Koreis (*1943).

Už dětství Jeleny ale ukáže, že pokud ji okolnosti jejího narození nějakým způsobem poznamenaly, rozhodně to nebylo tímto způsobem. Jelena je už od malička velmi živé a chytré dítě.

Ovlivněna především výchovou své babičky – umělkyně roste v sebevědomou ženu, která se dokáže prosadit. A nejen to. Záhy se u ní údajně začíná projevovat talent, který pověrčivé členy rodiny děsí. Skutečně už jako dítě dokáže nahlédnout do světa duchů?

Mluví s duchem?

Začíná to pár let po narození. Malá Jelena si často hraje s kamarády, které vidí a slyší pouze ona. Rodina je má za vymyšlené, ale ona nikdy nepřestane tvrdit, že jsou skuteční.

Při pobytu na rodinném sídle v Saratově navíc dívka často utíká do tamních katakomb a ve svých dvanácti letech zmizí na celou noc – Objeví ji právě v katakombách. Zdravou a živě rozmlouvající s údajným duchem jisté Tekly Lebendorfové.

To už si schopností Jeleny všímne i širší rodina a přátelé. Netrvá dlouho a rozjíždí se tradice pravidelných seancí.

„O náplň těchto schůzek se staral především ´duch´ této dámy, který prostřednictvím mladé Jeleny komunikoval s přísedícími tím, že ovládal její ruku při automatickém psaní,“ dodává Vojen Koreis s tím, že duch skrze dívku mimo jiné předpoví i několik úmrtí.

Byla snad Jelena už v tak mladém věku schopnou manipulátorkou, nebo skutečně nahlédla do světa mrtvých?

Ovlivněna mistry

Roky plynou a z dívky se stává žena, kterou rodina provdá za mnohem staršího viceguvernéra provincie Erivan. Jenže netrvá dlouho a v Jeleně se projeví touha poznávat svět.

Od manžela prchá a postupně procestuje celou řadu míst, na kterých údajně nabere většinu svých zkušeností s mystikou a okultismem. Právě v této etapě života se zní definitivně stává jasnovidka a médium.

Jaká místa během svých cest navštěvuje, ale s jistotou nevíme. Jde o více než dvacet let, které jsou zahalené mlhou nejasností a dohadů. Údajně tráví nemalý čas v Egyptě, kde se učí číst hieroglyfy a některé staré jazyky.

Učitelem jí má být jistý koptský mág, který jí učaruje svými neobyčejnými schopnostmi. Nějaký čas žena tráví také v Tibetu a patrně i v Londýně, kde potkává druhého svého duchovního mistra. Muže, kterého později nazývá Moryou.

Sama později tvrdí, že oba patří do tzv. Velkého bílého bratrstva, které má být společenstvím osob nadaných prastarým věděním.

Předvádí se rodině

Po této první etapě cest přichází návrat domů do Ruska. Uplynulo deset let a z Jeleny je už docela jiná žena. Žena dobře si uvědomující, jaké jsou její schopnosti.

Jednou dokonce na žádost rodiny předvádí tajemné kouzlo, kdy nechává ztěžknout obyčejný malý stolek. Především její bratr Leonid je v šoku, když se mu ani přes veškerou snahu nepodaří ho zvednout.

Dostat se má také do Indie, kde prozměnu proniká do tajemných mystických nauk navázaných na hinduistickou víru. Někteří spisovatelé pak uvádějí, že cestuje i do Jižní Ameriky, kde pro změnu nasává vědění starých domorodých šamanů a fakírů.

To už ale pomalu přichází 70. léta 19. století. Blavatská se dostává do Severní Ameriky a nakonec se v roce 1873 usazuje v New Yorku, kde si kolem sebe rychle vytváří početnou skupinu lidí fascinovaných jejími údajnými psychickými schopnostmi. Co všechno údajně dokáže?

Mnohé schopnosti

Komunikace se zemřelými a astrální cesty do záhrobí. Telepatie, levitace či jakýsi božský zrak, kterým dokázala vidět to, co bylo jiným lidem skryto a který jí měl dokonce umožnoňovat spatřit věci, které se teprve stanou.

To všechno údajně Helena Petrovna Blavatská ovládá a tím vším udivuje šokované obecenostvo z řad  společenské smetánky.

„Když jedna moje přítelkyně chtěla na Madame, aby jí pomohla se spojit s její zemřelou matkou, Madame jí odpověděla, že to není možné, protože její matka se zabývá důležitějšími věcmi a že se nachází mimo dosah,“ napsala o Blavatské jistá Elizabeth G. K. Holtová, která ji znala.

V Americe se Blavatská také seznamuje s americkým důstojníkem a okultistou Henry S. Olcottem (1832–1907). Mužem, který zásadně ovlivní její život.

Studium i praktické rituály

Olcott s Blavatskou realizují množství spiritistických seancí, během kterých Blavatská figuruje opět jako médium. Žena také tvrdí, že dokáže navázat komunikaci s mistry dávného vědění, kteří jsou v neustálém spojení se světy pro smrtelníky jinak uzavřenými.

Zásadním posunem je také její zájem o teoretické aspeky věcí astrálních a mystických. Právě ten vede k založení slavné Teosofické společnosti.

Spolku zaměřeného na studium starověkých náboženství, filosofií a věd a především pak na rozvíjení božských psychických sil člověka či na odhalování prastarých tajemství.

Mezi ně patří kupříkladu pátrání po legendární Atlantidě nebo zkoumání astrálních sfér a převtělování.

Mnozí badatelé upozorňují, že členové společnosti vedení Blavatskou realizují také celou řadu tajemných rituálů, během kterých se snaží dostat k dávno zapomenutému vědění. Podařilo se to?

Pronikla pod povrch?

Jakási touha proniknout k podstatě tajné nauky a tím i k podstatě života je hlavní téma závěrečných let života H. P. Blavatské. Díla, která žena píše, jsou pro většinu lidí nesrozumitelná, plná komplikovaných úvah i na první pohled nesouvisejících spojení.

Klíčovým dílem Blavatské se stává „Tajná Doktrína“, kde tato mystička představuje, k čemu během svého života došla. „Cílem je dokázat, že příroda není náhodné spojení atomů.

Také ukázat lidstvu jeho zákonité místo ve schématu Vesmíru, zachránit je od návratů archaické pravdy, která je osnovou všech náboženství a odhalit (do určitého stupně) odkud jsme všichni přišli, odkud pocházíme?“ píše ona sama v předmluvě.

Skutečně se jí podařilo najít odpovědi na tyto věčné otázky? Nebo byla hlavně dobrá herečka a manipulátorka, jak dnes tvrdí mnozí skeptici?