Růžová barva láká. Stejně jako tvrzení, že takto neobyčejně zbarvená himalájská sůl má vynikající účinky na lidské zdraví. Proto je spousta lidí ochotná si za ni připlatit. Ale je to opravdu tak, jak hlásá reklama, nebo jde jen o marketingový trik?
Tato sůl s atraktivním vzhledem většinou pochází ze solného dolu Khewra, nacházejícího se v Pákistánu poblíž pohoří Himálaj. Je to jeden z nejstarších a největších solných dolů na světě. Ročně se zde vytěží 325 000 tun soli, a to ručně.
Sůl navíc prochází jen minimálním procesem zpracování, aby byl výsledný produkt čistý a bez přísad. I proto stojí několikanásobně více než sůl obyčejná. Znamená to, že je opravdu lepší? Odborníci se tomuto hitu posledních let pořádně podívali na zoubek a výsledky mnohé překvapí.
Minerálů obsahuje hodně, ale…
Marketingové materiály tvrdí, že himalájská sůl má spoustu výhod pro lidské zdraví. Například prý pomáhá zlepšit hydrataci pokožky a celého těla, vyrovnat pH organismu, podpořit lepší spánek i hubnutí a také hormonální rovnováhu.
To všechno má způsobovat hlavně vysoký obsah minerálů. I když se jich v růžové himalájské soli údajně nachází až 84 různých druhů, je to stále sůl. Je tedy tvořena hlavně chloridem sodným, kterého je v ní až 98 procent. Pouhá 2 procenta pak připadají na další minerály, které této soli dodávají růžovou barvu. To je velmi malé množství.
Příkladem může být třeba draslík: bylo by třeba zkonzumovat 1,7 kg růžové himalájské soli, aby člověk získal doporučené denní množství tohoto prvku.
Podle odborníků například takový banán dodá tělu více draslíku, než je doporučená denní dávka himalájské soli (5,5 g). Tato vizuálně přitažlivá záležitost je tak nutričně podobná běžné stolní soli.
Jen nafouknutá bublina?
Minerály v růžové himálajské soli tak nejsou obsaženy v takovém množství, aby měly vliv například na vyvážení pH organismu, stabilizovaly hladinu cukru v krvi nebo zpomalily stárnutí organismu. „Neexistují žádné relevantní studie, které by naznačovaly, že konzumace růžové himálajské soli může být prospěšná v některých z těchto aspektů lidského zdraví,“ shodují se odborníci.
I když růžová himálajská sůl může přirozeně obsahovat jód, s největší pravděpodobností ho má v sobě méně než jodizovaná sůl. Proto pokud někdo používá himálajskou sůl místo soli s přídavkem jódu, měl by si zajistit jeho náhradní zdroj.
Tělo ho potřebuje pro udržení správné funkce štítné žlázy a buněčného metabolismu a získat ho lze například z ryb, mořských plodů, mléčných výrobků anebo vajec. Jedno jí ale upřít nemůžeme – protože je himalájská sůl stovky milionů let stará a utvářela se v době, kdy po planetě ještě neběhal člověk, neobsahuje například mikroplasty, které jsou dnes běžné v mořské soli.
Facebook
Twitter
RSS