Z ložnice starých Egypťanů se ozývá zvuk motorové pily. Kde ji vzali před 3500 lety? Samozřejmě to není pila, to jen muž hrozivě chrápe!

Když ženě dojde trpělivost, vyběhne před dům, utrhne větvičku tymiánu a začne s ní mávat své drahé polovičce kolem nosu. Pomůže to?

Z egyptských lékařských papyrů dobře víme, že noční chrápání trápilo lidi už ve starověku. Na zmíněné léčbě tymiánem možná něco bude, protože výtažek z voňavé rostliny se používá v přírodních přípravcích proti chrápání i dnes.

A metoda je rozhodně šetrnější než nápady z dob pozdějších, třeba protichrápací masky připomínající mučící nástroje! Někdy ústa zakrývá těžký kus železa, jindy pevný postroj na bradu zabraňuje hýbání čelistí.

Dokumenty z americké války za nezávislost se zmiňují o tom, že chrápajícím vojáků jsou připevňovávány v tělu dělové koule, aby se nemohli přetočit na záda. Protože pak bylo chrápání ještě horší…

Mixér v hrdle

Když spíme, svaly v oblasti nosní dutiny a úst se uvolní a zúží průměr hrtanu. Pokud se to stane natolik, že vzduch prochází jen malou štěrbinou, vznikají zvuky, jako když hrajeme na píšťalku.

Protože se však k tomu rozvibrují měkké tkáně horních cest dýchacích, výsledkem je chrčení, hvízdání či vrčení, dosahující hlasitosti  50 až 100 dB. Což je podobné, jako byste měli u ucha puštěný mixér!

Více chrápeme při rýmě, kdy máme tendenci dýchat ústy a kořen jazyka zapadne dále do krku. Riziko roste i s přibývajícím věkem, u kuřáků nebo obézních osob. A do jisté místy je to dědičné – 70 % chrápajících osob má i jiného chrápajícího v rodině.

Nebezpečné to naštěstí není, tedy pokud zablokované dýchací cesty nezpůsobí krátké zástavy dechu (spánková apnoe).

Mlaskání? Většinou marné

„Před spaním si dejte panáka či sklenku vína! Budete spát klidně a tvrdě. “ Podobné tradiční rady se zcela míjejí účinkem! Alkohol vám ještě více uvolní svaly v krku a riziko chrápání se zvýší.

Stejný efekt mají i prášky na spaní, ochablé dýchací cesty jen přidají na intenzitě zvuků. Pokud je chrápání spolunocležníka už k nevydržení, často na něj začneme mlaskat. Anebo ho štípneme do palce u nohy!

Obojí se dělá ze stejného důvodů – chrápajícího částečně probudíme, čímž se u něj zvýší napětí svalů v krku. Rušivé zvuky mohou přestat, ovšem jen na chvíli. Až hlučný spáč zase zabere, vše začne znovu!

Efektivnější bývá přetočení na bok, kdy je průchod pro vzduch trochu větší. Kdo nemá dělovou kouli jako vojáci za války, lze použít třeba tenisák…

Zpívejte!

„Ještě než se uložíte do postele, hlasitě si zazpívejte!“ Konečně rada, která má opodstatnění! Svaly měkkého patra se posílí a během spánku hned tak neochabnou. Kdo zpívat neumí, může zkusit různá cvičení.

Opírejte špičku jazyka do něčeho pevného, anebo ho několikrát za sebou silně stlačte proti hornímu patru. Na internetu najdete i řadu pomůcek, které se nasadí na zuby a posouvají jazyk dopředu.

Anebo zabraňují otevření úst, držákem brady či lepicí páskou. A v krajních případě je tu možnost operace, při níž se upraví měkké patro a odstraní krční mandle.