Narodí se do éry vynálezů, jejímž heslem jako by bylo „výše, dále, rychleji“. S fotoaparátem zachytí jejího ducha a přestože vytvoří tisíce fotek, nejslavnější se stane ta, kterou považuje za nepovedenou.

Malíř Jacques-Henri Lartigue (1894–1986) je nadšený amatérský fotograf, který fotí svět kolem sebe už od svých sedmi let.

Když v roce 1962 vyrazí do USA, bere s sebou jeho manželka Florette pro ukrácení dlouhé cesty lodí dvě alba a hromádku fotografií, které je třeba utřídit.

V New Yorku fotografie shodou náhod zahlédne John Szarkowski (1925–2007), nový ředitel fotografického oddělení Muzea moderního umění, který je jimi tak nadšen, že tehdy 68letému amatérovi uspořádá výstavu.

Je zahájena 1. července 1963 a má takový ohlas, že o něm časopis Life rozhodne napsat.

Pro otvírák velkého článku zvolí fotografii, kterou Lartigue pořídil už v červnu 1912 během Grand Prix na okruhu Dieppe a sám ji považuje za nepovedenou. Vždyť mu tehdy závodní vůz Schneider ze záběru celým předkem ujel.

Číslo má vyjít 29. listopadu, ale 22. listopadu je v Dallasu zavražděn prezident John F. Kennedy. „Byli jsme si jisti, že stránky věnované Jacquesovi nahradí materiál o atentátu,“ vzpomíná Florette.

To se však nestane, vyjde vedle obsáhlého článku o atentátu, díky němuž se právě toto číslo stane jedním z nejprodávanějších. A tak se amatér Lartigue doslova přes noc stává jedním z nejznámějších a nejpopulárnějších fotografů své doby.

Právě titulní snímek se stává největším hitem, který je od té doby neustále přetiskován. Objevuje se snad u každého článku o něm, o historii, o dějinách automobilismu, dokonce u obchodních zpráv jako symbol dynamiky.

Zdobí titulní stránky desítek fotografických knih, stává se fenoménem, který využívají všichni, od matematiků po psychology.