Chlap jako hora ještě stojí na nohou, ale už je v podstatě mrtvý. Právě mu tělem projela čepel samurajského meče. Jaká je šance, že okamžik smrti zachytíte fotoaparátem, který musíte před každou fotkou nabít, zaostřit, natáhnout a stisknout?
Jasuši Nagao (1930–2009) se 12. října 1960 jako fotograf deníku Mainichi Shimbun účastní volební debaty v tokijské hale Hibija. V 15:00 se ke slovu dostává předseda Japonské socialistické strany Inedžiro Asanuma (1898–1960).
Sotva promluví, ozvou se protesty pravicových nacionalistů, které se nedaří utišit téměř pět minut. Pak se Asanuma znovu ujme slova.
Právě ve chvíli, kdy Nagao zvedne fotoaparát Speed Graphic 4×5, aby přeostřil, vběhne na pódium sedmnáctiletý Otoja Jamaguči (1943–1960).
Zableskne se čepel krátkého samurajského meče wakizaši, která vzápětí na levém boku projede žebry mohutného politika. Stane se to během vteřiny, přesto Nagao stihne reagovat. Spoušť fotoaparátu cvakne v okamžiku, kdy čepel opustí tělo.
Vzápětí se Otoja pokusí meč obrátit proti sobě, je však povalen, zalehnut a odzbrojen.
Mohutný Asanuma se zpočátku zdá v pořádku. Vrstvy tuku totiž utěsní ránu, takže není vidět žádná krev. Čepel však vnikla 30 centimetrů hluboko a přetnula aortu. Umírá během několika minut na masivní vnitřní krvácení. Vrah se zatčení nebrání, dokonce se usmívá.
„Svým činem jsem chtěl zachránit Japonsko a císařství před komunistickou revolucí,“ prohlásí u výslechu. Ve své cele pak 2. listopadu 1960 napíše na zeď zubní pastou „Ať žije císař!“, roztrhá prostěradlo a uplete z něj provaz, na kterém se oběsí.
Snímek obletí svět a Nagao za něj, jako první cizinec v dějinách, získá Pulitzerovou cenu.
