„Chichi!“ „Proč se tak hloupě směješ?“ „ Protože jsi legrační! To vyprávění se ti nepovedlo, bylo to směšné! Cha!“ Nezlobte se na něj za tu netaktnost – je to jen robot!

Roboti už umějí ledacos. Uklidí vám, uvaří, obslouží vás v restauraci, zahrají si s vámi šachy, odpoví na otázky po chatu,…ale kdybyste si s nimi chtěli jen pokecat, abyste se necítili sami? I spontánní konverzaci ovládají stále lépe.

Odborníci na robotiku ale spokojeni nejsou – pořád tady něco schází! „Nejde jen to ptát se a odpovídat. Nejdůležitější vlastností lidské komunikace je empatie,“ je přesvědčen Koji Inoue z univerzity v japonském Kjótu.

Každý účastník rozhovoru se podle něj musí vcítit do toho, co ten druhý říká a jakým způsobem. A když je to vtipné, tak se zasmát!

Kdo má smysl pro humor?

Smích nepatří jen člověku. Přirozeně se smát umí dle posledních výzkumů i desítky druhů zvířat. Od krys přes psi a kočky, krávy, lišky, tuleně až po řadu opic. Zvířata většinou smíchem reagují na různé příjemné situace.

A něco takového napodobit je pro roboty hračka. Ale co náš lidský smích? Ten je složitější a hlavně má mnoho různých podob.

Smějeme se vtipu, radostí, ze zdvořilosti, ironicky, škodolibě nebo hlasitě od ucha k uchu. A umíme správně odhadnout, co daná situace vyžaduje. Může se toto naučit neživý tvor? Vědci z Kjótské univerzity vkládají veškeré naděje do robotí slečny jménem Erica!

Který smích je správný?

Přesným úkolem něžné humanoidky, která už umí pohybovat očima, víčky či ústy, je tentokrát zvládnout takzvaný sdílený smích. Tedy smích používaný právě během konverzace. A úkol vůbec není snadný – Erica si musí osvojit celkem tři hlavní kroky.

Rozpoznat vtip či nadsázku u člověka, se kterým mluví, rozhodnout se, jestli se začít smát, a nakonec zvolit druh smíchu, který je zrovna vhodný. Má se zasmát jen zdvořile, „společensky“, nebo může opravdu zvesela? To se ani robot samozřejmě nenaučí jinak než tréninkem!

Ještě si počkáme…

„Moc ti to sluší, Erico,“ říká jeden z mladíků, který se chce s tmavovláskou seznámit. „Ó děkuji,“ culí se robotka, a postupně se takto setká s 80 studenti. Nejprve nereaguje za sebe, ale ovládají ji čtyři herečky.

Všechny rozhovory jsou nahrány a vývojáři pak podle nich vytvoří speciální program pro smích. A s ním už to pak Erica zvládne sama! Jak jí to jde? Docela dobře, reakce jsou zatím jednodušší, ovšem stále jde o předběžnou verzi.

„Smích zahrnuje mnoho dalších prvků, jako oční pohledy, gesta či styl řeči“ vysvětluje Inoue s tím, že práce zbývá ještě dost. Popovídat si s robotem opravdu stejně jako s člověkem prý bude možné tak za 10 až 20 let.