Původně slovo kimono znamená „něco na sebe“, prostě oblečení, později se začne užívat pro konkrétní typ tradičního oděvu.

Rovně střižené roucho ve tvaru T, sahající ke kotníkům, opatřené límcem a širokými rukávy, které se utahuje kolem těla pomocí dlouhého pásu zvaného obi. Tradičně je z hedvábí nebo saténu, byť ty levnější dnes bývají i ze syntetických vláken.

Liší se střihem, barvami i způsobem oblékání. Například podle ročních dob, kdy se od září do dubna nosí kimona s podšívkou, v létě pak z tenkého hedvábí. Zatímco podzimní jsou plná listů javoru, zimní zdobí borovice a ty jarní motýli nebo květy sakur.

Jiná kimona nosí gejši a jiná obyčejné ženy doma. Ty mívají kimona nevýrazných barev, která střihem zakrývají vše ženské, a obi jim stahuje bránici tak, aby nebyl patrný ani náznak ňader.

Límec mají zdvižený a upravený, na rozdíl od gejš, které občas mívají vzadu větší výstřih než vepředu, protože u Japonek se za nejerotičtější místo považuje šíje.

Kodex odívání

Kimono vzniká jako nápodoba tradičního čínského oblečením hanfu, které si ve 4. století oblíbí na císařském dvoře.

Rychle se šíří a prochází bouřlivou evolucí, byť řada pravidel týkajících se vzhledu kimona je direktivně nařízena kodexem odívání v roce 718. K dalším vývoji a výraznější stylizaci dochází během období Heian (794–1192), kdy se objeví například jejich upevňování pomocí obi.

Evoluce pokračuje i během období Edo (1603–1876), kdy se šíří například trend prodlužování rukávů, větších obi a způsobů jejich vázaní.

Šeď střídají barvy

Další evoluční skok učiní kimono počátkem 20. století, kdy Japonsko ovlivní pronikající evropské trendy, zejména art deco.

Látky, které mívaly spíše matné barvy, rozsvítí výrobci novými motivy a pestrou škálou zářivých tónů, aby si udrželi zájem mladé generace a evropské oblečení kimona nepřeválcovalo…Ač patří dodnes kimona z 20. a 30. let minulého století k těm nejkrásnějším, je to marný boj.

Ještě v 60. letech jsou sice časopisy plné střihů na kimona, protože schopnost ušít ho je tehdy jedním z kritérií pro titul dobrá hospodyně (něco jako u nás uvařit knedlík), ale z ulic už se začínají vytrácet, byť na venkově se ještě nějaký čas drží.

Jen pro slavnostní chvíle

Dnes už tradiční kimono téměř neuvidíte. Nosí ho jen některé profese, jako gejši, kněží nebo zápasníci sumo. Japonci si je oblékají už jen při významných událostech jako je svatba, pohřeb, promoce nebo oslavy nového roku.

Mnozí si ho navíc ani nekupují, spíš si ho vypůjčí, protože každá událost vyžaduje jiný střih a barvu. Nejlevnější kimona se sice dají pořídit za pár tisícovek, kdo chce nové, tradičními způsoby vyrobené kimono, musí sáhnout hluboko do kapsy.

Kupříkladu cena ručně šitého kimona značky Chiso se pohybuje kolem 230 000 korun. Výroba trvá 6 měsíců a podílí se na ní kolem 20 lidí.