Na jihu Islandu se rozkládá Lakagígar, 25 kilometrů dlouhá řada sopek, které dala jméno ta nejvyšší z nich, i když ve světě je známá spíš jako Laki (828 m n. m.)…Právě ona má na triku jednu z největších sopečných katastrof ve zdokumentované historii lidstva.
Všechno začne řadou zemětřesení a oblakem namodralého kouře, který se na jaře 1783 nečekaně objeví nad jižním Islandem.
Počátkem května zahlédne posádka dánské plachetnice v horách sloupy ohně a nedlouho poté lidé žijící podél řeky Skaftá sledují, jak se mohutný tok nejprve promění v páchnoucí břečku a poté vyschne. Odpoledne 8. června se země začne třást.
Ráno 11. června pokryje krajinu sníh a další den se koryto řeky opět zaplní. Jenže místo vody se jím valí do ruda rozpálená láva. To vše doprovázeno neustávajícím rachotem, jak při kontaktu s vodou exploduje.
Ohnivá stěna
Brzy to Laki rozjede opravdu ve velkém. Ve 27 kilometrů dlouhé trhlině se zvedá téměř 130 kráterů, ze kterých tryská láva do výšky až 1400 metrů.
Vypadá to jako obří stěna ohně dlouhá desítky kilometrů, která nahoře přechází v temný mrak zakrývající oblohu a dole v lávovou řeku.
Peklo trvá osm měsíců, během nichž navíc unikne do ovzduší obrovské množství sopečných plynů a zaviní jednu z nejhorších klimatických katastrof tisíciletí.
Podle odhadu erupce první týdny chrlí do atmosféry denně kolem 1,7 megatuny oxidu siřičitého (pro představu, je to tolik, kolik by za rok vyprodukovalo 12 000 uhelných elektráren).
Island se mění v peklo
Lávě, která pokryje přes 600 km2, sice padnou za oběť místní bohaté pastviny, mnohem horší je však obrovský jedovatý mrak, který se vznáší nad Islandem. Tvoří ho síra, fluor a chlor, jejichž částečky se začínají usazovat úplně na všem.
Otráví pastviny, povrchové zdroje vody, usazují se na kůži, jsou vdechovány. Kontaminováno je minimálně 7000 km2, vinou otravy nebo zničených pastvin pojde téměř 80 % ovcí a polovina ostatního dobytka, vymřou ryby v řekách i rybnících, zničena je úroda.
Vinou následného hladomoru a otravy jedovatými látkami umírá pětina obyvatel Islandu. Méně zasažené oblasti jsou zaplaveny zuboženými žebráky, krade se, rabuje, objevují se případy kanibalismu. Komunity se hroutí a s nimi zavedený společenský řád. Situace je kritická.
Sirný zápach je všude
V Evropě to není o moc lepší. Spad a kyselé deště začnou ničit úrodu už v červnu 1783. O měsíc později je Evropa od Lisabonu po Moskvu, včetně Prahy, zahalena do toxického žlutohnědého mraku, který na některých místech zkrátí viditelnost na pouhé 2 kilometry.
Jeho sirný zápach je všude, proniká do domů, pálí v ústech, slzí z něj oči. Záhy začínají umírat lidé s dýchacími potížemi, louky i lesy hnědnou, ze stromů opadává listí, část úrody je zničena.
Neúroda, která přijde následující roky, způsobí hladomor vedoucí v mnoha zemích k bouřím a nepokojům. Ty pak ve Francii přerostou v útok na Bastilu a v roce 1789 k rozpoutání krvavé Francouzské revoluce.
