Při procházce hornatou krajinou v Etiopii narazíte na zvláštní skálu. Vylezete na ni a zjistíte, že ve skále je díra. A v díře, asi 20 metrů hluboké, sedí kostel! Skoro to vypadá, jako by tam spadl. Ale nespadl, bylo to trochu jinak…
Etiopský král Lalibela (1162–1221) v roce 1187 navštíví Jeruzalém. Město ho natolik uchvátí, že se po návratu rozhodně postavit si podobné, vlastní! Nakonec to bude takový náhradní Jeruzalém, protože ten původní brzy padne do rukou křižáků. Jiná teorie tvrdí, že inspiraci panovník získá v nebi poté, co se ho pokusí otrávit vlastní bratr a on upadne do kómatu.
Anebo že mu instrukce včetně detailů nadiktuje sám Bůh. Ať už je pravda kdekoliv, hlavní roli hraje originální nápad! Lalibela se rozhodne, že v královském městě zatím nazývaném Roha, které je plné hor a pahorků, vytesá několik kostelů přímo do skály.
Navíc zcela opačně, než vzniká většina staveb na světě – nikoliv ze země nahoru, ale shora dolů.
Plány jsou jasné
Tak tedy do práce! Nejprve je nutné si vyznačit místo, kde kostel bude stát. Kolem středu toho místa poté po všech stranách vyhloubit příkopy. Vznikne základní monolit, který se postupně opracuje do krásných pravidelných tvarů. Ale jak se do takového kostela bude vstupovat? Musí se samozřejmě vytesat nejen dveře, ale i celé vnitřní prostory. A to bude pořádná dřina!
Červený sopečný kámen je sice poměrně měkký, ovšem plány hodně ambiciózní. Kostelů bude jedenáct a nepůjde o žádné kapličky, ale mohutné stavby o výšce minimálně 4patrového domu! Ani s použitím dnešní moderní techniky by to nebylo jednoduché. Kdo se tehdy, na pomezí 12. a 13.
století, tohoto těžkého úkolu zhostí?
Ve dne lidé, v noci andělé
Podle dnešních odhadů pracuje na všech kostelech minimálně 40 000 dělníků. Co jsou ale zač? Templáři, kteří jsou v tu dobu na vrcholu své slávy? Anebo, jak tvrdí místní legenda, pomáhají královi se stavbou andělé? Někteří v tom mají jasno – lidé staví ve dne, andělé v noci. Hotovo je prý za 24 let. Dnešním odborníků se to zdá málo.
Jedná se o celý labyrint tunelů, chodeb a budov, a to natolik rozdílných, že časové rozpětí jejich vzniku určitě muselo být větší. Nesrovnalostí a záhad by se tu našlo více.
Po vytesání kostelů do skal musely přeci zbýt hromady kamení – jak je možné, že se je nikdy nepodařilo najít?
Dodnes v akci
Nejpůsobivějším je kostel svatého Jiří, který „sedí“ v díře hluboké 20 metrů. Má tvar kříže a do skály je vytesán tak, že se jeho střecha nachází přesně na úrovni země. Největším je zas Medhane Alem (Spasitel světa), s lodí o rozměrech 33 x 23 metrů, nejvyzdobenějším Biete Meskel s bohatě malovaným stropem a zvláštní privilegium si nese kostel Golgotha, v němž je pochován samotný král Lalibela.
Dnes se městečko v severoetiopském regionu Amhara jmenuje po něm, a i když tu na první pohled vše připomíná spíš zapomenutou krajinu, je významným místem poutníků. A tajemné kostely ve skalách?
V nich to stále žije a denně se tu konají bohoslužby.
Facebook
Twitter
RSS