Jako jediná květina představuje tři nebeské útvary. Když kvete, připomíná žluté Slunce, následně se změní v šedivý Měsíc a záhy vysílá semena do celého světa – stejně jako se z mlhoviny rodí stovky hvězd.

V rostlinné říši bychom pampelišku mohli označit za Popelku. Lidé na ni pohlížejí jako na plevel, ona na oplátku nabízí celou řadu výhod.

Čůrání do postele

Jde o trvalou bylinu, jež může dorůstat i 40 centimetrů. Kvete od dubna do srpna a díky nenáročnosti ji najdeme prakticky všude, a tak nenechává chladné milovníky úhledných zahrad.

Jenže pohlížet na pampelišku, jejíž zastaralý název zní smetánka lékařská, jako na bohapustý plevel, by bylo bláznovství.

Rostlina, již se přezdívá lví zub, na základě podivně vypadajících listů, je už od středověku oslavována díky své kráse. „Kdo se potře mléčnou šťávou, zkrásní a stane se žádoucím,“ tvrdí jedna z pověr. Není pouze pohledná, ale také toho hodně umí.

Už za časů slavného perského lékaře Avicenny (980–1037) se sahá po pampelišce v případě zánětů očí. Někdy jsou medicínské úspěchy spíše na škodu, protože třeba ve Francii to rostlině vynáší lidový název pissenlit (neboli čůrání do postele).

Jádro pudla tkví v močopudnosti, pampeliškové čaje pomáhají dostat z těla nadbytečné tekutiny.

Stranou nestojí ani játra, zdánlivý plevel posiluje jejich správnou funkci. Roztoky z pampelišek jsou pro změnu ideální na všemožné bradavice. Obsahují také celou řadu vitamínů, a tak se chroupání lvího zubu doporučuje v případě kurdějí.

Nechat, či zbavit?

Pampelišky jsou mistři v přežití, protože umí zakořenit i na místech, kde se to zdá nemožné. Často je můžeme najít na bývalých požářištích. A zatímco většina zahrádkářů je vnímá jako nepřítele, rostlina provzdušňuje půdu a snižuje její erozi. Díky tomu, že je pampeliška trvalka, vydrží na místě déle než jeden rok!

Upoutává na sebe skrze žlutou hlavu, jež se skládá z až 300 okvětních lístků. Když pampeliška odkvete, jako správná stařena změní barvu vlasů na šedou. Její semena v klidu unáší vítr, a to i na vzdálenost osmi kilometrů. Jak se ale květina dostane do vzdálených Spojených států?

Za vším hledejme člověka, protože poutníci na lodi Mayflower vezmou pampelišku na palubu. Vyberou ji díky nenáročnosti a široké využitelnosti. S přimhouřením oka jde totiž celá sníst, a to na několik způsobů.

Kořen jde upražit, rozemlít a připravit z něj pampeliškovou mouku. Žlutá květina je také lahodnou náhražkou kávy, ostatně jeden šálek nahradí celou denní dávku vitaminu A!

Zdroj kaučuku

Místo má také v průmyslu, protože ve 30. letech 20. století sovětští botanikové zjistí, že jedna z místních odrůd pampelišek je skvělým zdrojem přírodního kaučuku.

Největší slávu prožívá v dobách druhé světové války, kdy Sovětský svaz vyprodukuje dvakrát víc ceněné komodity než Spojené státy americké!