Obchody se nedaří. Svět je na prahu 30. let 20. století a rodinná společnost Kutol v americkém Cincinnati, specializovaná na výrobu mýdel, se pomalu ale jistě blíží krachu.
Okolnosti kolem ukončení činnosti dostává na starost 21letý Cleo McVicker (1903–1949). „Přece to jen tak nevzdáme!“ říká si odvážný mladík a sjednává si schůzku se zástupci obchodního řetězce Kroger. Ti mu sdělují naprosto přesně, kde je díra na trhu. Žádné mýdlo, zákazníci chtějí čistič na tapety, kterou jsou v té době hlavně od sazí!
Rychlý úspěch, rychlý pád
Cleo okamžitě uzavře obchod na 15 000 kusů čistidel. Vyvstává jediný problém – musejí ho vyrobit! Cleo přesvědčí svého bratra Noaha (1905–1980), který dělá v Kutolu vývojáře produktů. Vytvoří jakousi měkkou hmotu z mouky, vody, soli a spousty dalších (tajných) ingrediencí. Na skvrny od sazí funguje perfektně!
Navíc neobsahuje toxické materiály, na tapetě nedělá šmouhy a dá se použít opakovaně. Přípravek má úspěch, Kutol se odráží ode dna a prosperuje ještě přes10 let. Pokrok doby však firmě nenahrává. Po druhé světové válce domácnosti začínají topit ropou či plynem a žádné skvrny od sazí už je netrápí. Navíc už existují vinylové tapety, které lze umýt jen vodou a mýdlem.
A aby toho nebylo málo, roku 1949 Cleo McVicker umírá při leteckém neštěstí! Obchod v Kutolu po něm přebírá mladičký syn Joe (1929–1992).
V rukou má opět krachují společnost a také zásoby čističů tapet, které skoro nikdo nechce!
Co nepotřebujete, dejte dětem
Obchody klesají a změna nepřichází. Až na Vánoce roku 1954. Joeova švagrová Kay Zufallová (1926–2014), provozovatelka mateřské školky, shání pro děti vhodný materiál, ze kterého by mohly vyrobit ozdoby na stromeček. „Zkus mi poslat nějaké ty vaše čističe tapet,“ navrhuje Joeovi s nadějí, že právě něco takového by se mohlo hodit. A taky že ano.
Nejenže vánoční ozdoby se podaří naprosto skvěle, ale děti se přitom neuvěřitelně baví! A nadšený Joe McVicker změní od základů celý koncept společnosti!
Ve stejné továrně a na stejných strojích sice vyrábí to samé, ale už to není čistič tapet, ale hračka pro děti.
Eso v plechovce
Z hmoty mizí prací prostředek, přidá se mandlová vůně a později i barvivo – nejprve žluté, modré a červené. První modelína je však bílá. Joe chce pojmenovat hračku „Kutolova modelářská hmota“, ovšem švagrové Kay se to nezamlouvá. S manželem Bobem navrhují jméno Play-Doh. A chytne se to!
Roku 1956 již McVicker startuje výrobu modelíny v plechovkách pod novou firmou Rainbow Crafts Company a snaží se s ní proniknout do obchodů. Nejprve s nevalným úspěchem, chybí peníze na reklamu. Skvělým krokem je však spolupráce s bavičem Bobem Keeshanem (1927–2004), známým jako kapitán Kangaroo.
Ten za příslib 2 % z prodeje ukazuje modelínu ve své televizní show a Play-Doh se stává hitem!
Facebook
Twitter
RSS