Neandertálci jsou v centru vědecké pozornosti už dlouho. Podle novějších výzkumů totiž zhruba před 30 000 lety nezmizí úplně, předkové moderního člověka se s nimi tehdy úspěšně kříží. Neandertálskou DNA mohou mít až 4 procenta dnešních lidí.

Vědci si proto chtějí tyto hominidy pořádně proklepnout a na přetřes přichází i otázka klonování!

Už nějaký ten pátek se badatelé pouštějí do smělých výzkumů včetně pěstování neandertálských minimozků v laboratorních podmínkách, aby se o nich dozvěděli co nejvíce informací.

Z posledních výzkumů vyplývá například to, že neandertálci byli mnohem vyspělejší, než se dříve soudilo.

S rozvojem moderních technologií ale přicházejí někteří vědci s odvážnou myšlenkou. Proč „troškařit“ s pěstováním zmenšenin tělesných orgánů, když je možné zkusit neandertálce naklonovat a zkoumat skutečnou živou bytost?

Skandální prohlášení

Poprvé tuto myšlenku nastíní v roce 2013 respektovaný genetik George Church (*1954) z americké Harvard University.

Podle něj by při současných možnostech bylo dobré začít hledat náhradní matku pro klonované neandertálské dítě z řad odvážných a dobrodružně založených žen. Jeho slova vyvolají celosvětovou bouřlivou reakci a expert se později od své myšlenky distancuje s tím, že byla vytržena z kontextu.

„Pokud to bude jednou technicky možné, musíme o tom už dnes začít mluvit,“ dodává nicméně ke svému prohlášení. Z jeho podání se zdá, že by mohlo jít o poměrně snadnou záležitost:

vyrobit umělou neandertálskou DNA na základě materiálu, získaného z fosilií a s pomocí lidských kmenových buněk vytvořit v laboratorních podmínkách embryo, jehož vývoj by se ubíral místo lidským spíše neandertálským směrem.To by bylo implantováno do těla náhradní lidské matky.

Schází pádný důvod

I když se o tom hojně diskutuje, zatím se k ničemu podobnému nechystá. Existuje totiž řada „technických“ i etických problémů. V případě klonování neandertálce, stejně jako jakéhokoliv jiného tvora, se musí počítat s velkým rizikem neúspěchu.

První klonovaná ovce Dolly je v roce 1996 jediným embryem z celkového počtu 29, které přežije.

Zájemkyně, které by se uvolily stát se náhradními matkami malého neandertálce, by tak musely počítat s potraty a porody mrtvých dětí, případně takových, které by zemřely krátce po porodu.

Užitečnější využití

Navíc prý vůbec nevíme, jaké prostředí potřebuje takové dítě k růstu a zdárnému vývoji a netušíme ani, jaké chování je pro našeho dlouho vyhynulého „bratrance hominida“ normální.

Podle mnohých vědců je klonování pomocí DNA, získané z fosilií, problematické až nemožné. A pokud by se to přece jenom podařilo, úsilí, které by k tomu bylo nutné, by se dalo využít mnohem užitečnějším směrem.

„Mohli bychom tak místo klonování živých organismů třeba řešit široké spektrum genetických poruch, které lidi trápí,“ upozorňuje antropolog John Hawks z University of Wisconsin–Madison a stejně jako většina dalších expertů odkazuje podobné snahy do říše sci-fi.