I když mají dnešní nejlidnatější města světa typu Tokia desítky milionů obyvatel, zdaleka nejde o nejpřelidněnější města v historii lidstva.

Ve starověkém Římě se kdysi tísnilo za Aureliánskými hradbami suverénně nejvíc lidí na kilometr čtvereční!

Těžko uvěřit při pohledu na dnešní přelidněné metropole, že ve starověku na tom jsou lidé ještě hůř. Ale jsou. Samozřejmě až na auta a zácpy plné výfukových plynů.

Ačkoliv ani ve starém Římě se nedá hovořit o nějakém čerstvém povětří, i když se Římané ve své době věnovali městské hygieně nejvíc na světě. Stačí připomenout geniální akvadukty, které přivádějí vodu do měst, kanalizaci a spoustu lázní, nejen veřejných. I pod záchodovými sedátky teče v lázních proud odpadní vody.

Lidé se tísnili za hradbami

Nicméně na vrcholu moci a v počátku císařství (asi 30 př. n. l.) má starověký Řím „jen“ necelý 1 milion obyvatel, ale tísní se na necelých 14 km2! Toto území nechají o 300 let později císaři Aurelianus (214–275) a Probus (232–282) v letech 271–275 obezdít Aureliánovými hradbami.

Do dnešní doby z velké části zachované opevnění obepínalo všech sedm pahorků, Martovo pole a čtvrť za řekou Tiberou, celkem plochu 13,7 km2.

Pro srovnání: v té době má Řím osmkrát větší hustotu obyvatel než dnešní New York City se svými necelými 8,5 miliony obyvatel.

2000 městských domů

Starověké věčné město tedy daleko převyšuje jeho moderní ekvivalenty v podobě takzvaných megaměst. Jak se tu Římanům tehdy žije? Zhruba čtvrtinu města zabírají veřejné prostory a třetinu asi 2 000 městských domů.

Ty mají v přízemí obchůdky a restaurace, nejlepší byty jsou v prvním patře. Jejich zdi jsou silné skoro dva metry, protože nesou zbytek budovy. Díky tomu jsou příjemně izolované od všudypřítomného městského hluku i kolísání teplot.

Starověké činžáky

Naprostá většina obyvatel ale bydlí v insulae, které zabírají zbývající prostor města. Jsou to bloky šesti až osmi velkých činžovních domů, což jsou nejméně lákavá místa.

Forum Romanum (Náměstí Římanů) je klíčové místo pro život města od chvíle, kdy se podaří vysušit močál mezi sedmi pahorky. V roce 109 je dokončen nový akvadukt, který přivádí na západní pahorek Janiculum čistou vodu z asi 60 km vzdáleného jezera Bracciano.