Plačící chlapec, Ztrápený muž, nebo třeba Člověk navrhuje, Bůh zavrhuje. To vše jsou velmi známé údajně prokleté obrazy, jichž ale existuje mnohem víc! Zajímá vás, které to jsou, a jak se jejich kletba projevuje? Vydejte se s ENIGMOU na děsivou uměleckou výstavu!

V americkém městě Galveston v Texasu se nachází hotel jménem Galvez, o kterém koluje množství napínavých historek.

Údajně v něm straší několik duchů a dochází zde k řadě paranormálních jevů, přičemž nejvíce nevysvětlitelných úkazů se má dít kolem portrétu španělského vojevůdce Bernarda de Gálveze (1746–1786).

Obraz visí v přízemí hotelu na konci haly a Gálvezovy oči prý sledují každého, kdo kolem něj projde! „Vím, že existuje řada portrétů, u kterých máte pocit, jako by vás postavy na nich pozorovaly.

Ale u Gálveze to působí, jako kdyby jeho oči nebyly namalované, ale skutečné!“ vypráví jeden ze zaměstnanců hotelu.

Svědectví hostů i zaměstnanců dále potvrzují, že se každý, kdo se k obrazu přiblíží, začne cítit stísněně a je mu chladno. Často dochází také k poruchám elektronických přístrojů, zejména kamer a fotoaparátů.

Podle tradice se před obrazem musí každý Gálveze nejprve zdvořile zeptat, zda si jeho portrét může vyfotit. Když pak snímek vyjde, znamená to, že mu k tomu dal jeho duch souhlas. Získává tím nebožtík na onom světě trochu víc klidu?

 

Nejslavnější novodobá čarodějnice

Marie Laveau (1801–1881) z New Orleans bývá označována za královnu vúdú. Její okultní rituály v sobě kombinují haitskou a africkou magii, proto lidé věří, že co si Laveau usmyslí, to se také stane.

Takže když tato žena zemře, chodívají k jejímu hrobu, nosí jí drobné dárky a doufají, že jim za to splní přání.

Údajně se jim zde skutečně zjevuje v přízračné podobě, o čemž hovoří opakovaná svědectví. Jenže když roku 1973 nakreslí americký malíř Charles Gandolfo (1939–2001) její portrét, začne se věřit, že duch Laveau přesídlil právě sem!

Obraz Marie Laveau se lidem nedaří vyfotografovat. Jako by ho neustále obklopovala temná clona.

Většinu návštěvníků Muzea vúdú, kde visí, navíc při pohledu na něj ihned zachvátí nepříjemné mrazení v zádech. Někteří se přímo rozklepou strachy! Údajně je to tím, že na sobě cítí chlad jejích upřených mrtvých očí.

Následující dny je budí noční můry, v nichž spatřují, jak madam Laveau vychází z malby a sesílá na ně zlou magii.

Říká se, že mnoha lidem tento portrét změnil život k horšímu, jako by byli najednou doopravdy prokleti. I proto je vchod do Muzea vúdú opatřen varovnou cedulkou: „Vstup jen na vlastní nebezpečí!“

Děsivá vražedkyně

Madam Delphine LaLaurie (asi 1775–1842) má pověst vážené ženy, pohybuje se v těch nejvyšších společenských kruzích. V roce 1834 však vyjdou najevo hrůzy, jež skrývala.

Hasiči během požáru na jejím panství v New Orleans objeví mrtvé i uvězněné otroky, vykazující známky krutého týrání.

Z ctěné dámy se stává sériová vražedkyně, která po léta brutálně mučila a zabíjela lidi. Před trestem smrti utíká do Paříže, zpátky domů se prý vrací až později, v přízračné podobě.

Jeden z novodobých nájemníků domu požádá v 90. letech amerického umělce Ricardo Pustania, aby mu madam LaLaurie namaloval. Tak se i stane, ale brzy dochází k tomu, že se obraz naklání do stran, jako by chtěl neustále viset nakřivo.

Žena na plátně údajně také mění výraz! Na místo jsou zvány týmy vyšetřovatelů paranormálních jevů a jsou zde svědky nejen podivných zvuků, ale i něčeho horšího.

Při pokusu vyvolat LaLaurie mají na vlastní oči spatřit, jak se malba na zdi sama od sebe rozhoupe a následně spadne na zem.

Portrét postupem času začne vzbuzovat takový strach, že je nakonec vrácen zpět jeho autorovi. Ten však žádné nadpřirozené jevy nepozoruje. Straší snad LaLaurie jen „u sebe“ doma?

Kletby dvou mistrů

Norský malíř a grafik Edvard Munch (1863–1944) se nejvíce proslavil díky děsivému obrazu s názvem Výkřik, kde znetvořená postava s lysou lebkou křičí hrůzou.

Z pohledu na ni skutečně mrazí, nicméně kletba údajně provází jiné Munchovo dílo, jímž je Mrtvá matka.

Ta zachycuje umělcovy vzpomínky z dětství, kde mu na tuberkulózu zemřela matka i sestra. Vystrašené oči holčičky prý sledují každého, kdo se do nich zadívá, a také odtud bývá slyšet zvuk připomínající šustění pokrývek.

Že by jej způsobovala umírající matka ležící v posteli? Zmíněná dívenka má dokonce ze scény někdy i zcela zmizet!

Mohl takto Munch zvěčnit bolestné prožitky a dát do nich tolik emocí, že zůstávají stále trochu živé? Také obrazy od amerického malíře arménského původu Arshila Gorkyho (1904–1948) obklopuje temná aura.

Padají ze zdí, někdy samy od sebe vzplanou, a prý se u nich zjevují přízračné postavy.

Že s nimi něco není v pořádku, se začne nejvíc věřit poté, co se jich hned 15 najde na palubě zříceného letadla, kde zemřelo téměř 100 lidí! Opravdu byly prokleté a přinesly cestujícím zkázu?