Těžiště archeologie stále spočívá v terénních pracích, nemalou část své práce ovšem archeologové a s nimi spříznění vědci tráví i v laboratořích. Rozvoj vědy totiž dává vzniknout novým oborům, které naše poznání mohou posunout o míle dopředu. Právě takovým oborem je archeogenetika.
Tak jako medicína analyzuje genom, aby mohla vyvíjet účinnější léky a terapie, archeologie zkoumá genom, aby lépe pochopila dějiny. V mnoha ohledech jsou tak pryč domněnky, spekulace a nejisté interpretace, protože je střídají jasné závěry. Odborníci hovoří dokonce o revoluci, protože nástup archeogenetiky je srovnatelný třeba s rozvojem radiokarbonové metody datování.
Navíc umožňuje odvodit z kosterních fragmentů fakta, o kterých neměli ponětí ani ti, kterým zkoumané kosti patřily.
Archeogenetika tak může osvětlit dějiny migrace lidstva, jeho jazyků, stejně tak i historii domestikace rostlin i živočichů, jakož i mnohého dalšího. Pomáhá mimo jiné archeologům a historikům v otázce odhadu populačního růstu v těch etapách dějin, v nichž neexistují o velikosti populace žádné záznamy Právě poznatky z archeogenetiky tvoří nemalou část tohoto vydání Panoramy 21.
Mladá věda totiž vrhla nové světlo například na to, jak byla osídlována Evropa nebo na to, jak v minulosti lidé bojovali (a většinou neúspěšně) s morem.
Naši autoři ovšem nezapomněli ani na osvědčené archeologické lokality, jako je starověký Egypt, antický Řím nebo předkolumbovská Amerika.
Titul si můžete předplatit zde ZDE
Facebook
Twitter
RSS