Rostou jako houby po dešti. Některé luxusní jako paláce, jiné spíš jako zaplivané brlohy. Ve všech to však vypadá podobně. Polehávají tu uvolnění kuřáci, kteří za pomoci bambusových dýmek sní své opiové sny.

Tradice podniků poskytujících azyl kuřákům opia se rodí v Číně, v době, kdy je jeho kouření výsadou elity a společenským rituálem s pevně danými pravidly.

Podle jednoho z nich je nezdvořilé a nevhodné kouřit ho doma, proto vznikají podniky, kde je možno se uvelebit a opiu se v klidu oddat. Obdobně je tomu i v Evropě a Spojených státech, kde se šíří během 19. století.

Je populárnější než alkohol a dostupnější než káva nebo čaj, navíc jeho prodej není až do roku 1868 nijak omezován.

Paláce slastných snů

Nejsou to jen kuřárny, ale do jisté míry i centra kulturního a společenského života. Interiéry bývají bohatě zdobené exotickými předměty, orientálními koberci a sofistikovaným nábytkem, které mají evokovat orientální atmosféru, jenž je s opiem spojována.

Pokoje se zataženými hedvábnými závěsy jsou tlumeně osvětlené lampami nebo svíčkami, což přispívá k intimní atmosféře a relaxaci. Zákazníci mají k dispozici kvalitní opium i vše potřebné. Někdy nechybí ani živá hudba přispívající k uvolněné atmosféře.

Evropa plná kouře

Ta pravá doupata, pokoutní zakouřené špeluňky s ošoupanými koberci, plné trhanů a zfetovaných trosek, se rodí až se snahou vlád začít koncem 19. století opium omezovat. V tu dobu už ho totiž užívají všechny sociální vrstvy a Evropa je opiových kuřáren plná.

Jen v Paříži je jich téměř 1500, od těch luxusních až po opravdová doupata, kam chodí utrácet těžce vydělané peníze dělníci. Jeden má být údajně i v legendárním klubu Moulin Rouge, kde je pro VIP kuřáky malý salonek přímo v hlavě proslulého dřevěného slona.

Paříž v tom však není sama. Podobná situace je v Amsterdamu i Londýně, kde Charles Dickens (1812–1870) popisuje opiové brlohy jako „temné díry tak nízké, že tu nelze státi vzpřímeně“.

Dlouhý boj s omamným kouřem

Nejinak je tomu samozřejmě v USA, kde se opiová doupata začínají množit s vlnou čínských přistěhovalců. Zejména v San Francisku, kam připlouvají lodě plné emigrantů a opia. Až do roku 1875 je i tady vše legální, poté se Kongres rozhodne zakročit.

Zavíráním kuřáren však dojde pouze k tomu, že se přesunou do ilegality. Podnikavci, zejména z řad čínských přistěhovalců, je zřizují v zastrčených koutech, maskovaných jako prádelny nebo sklady.

Ačkoli americká i evropské vlády přitvrzují v zákonech i potírání nelegálních doupat, je například v USA to poslední uzavřeno až v roce 1957, tedy téměř 50 let poté, co je roku 1909 zákonem zakázán dovoz opia, jeho přechovávání a užívání.