Zajímavosti

Ozersk: Neexistující život pod dávkou radiace

Ozersk: Neexistující život pod dávkou radiace

Píše se rok 1945, když do bohem zapomenuté krajiny na Urale přijíždí první auto. Jakmile zastaví, vojáci se zbraněmi v ruce z něj vystrkají první várku vězňů z pracovních táborů. Jejich úkol? Stavba přísně střeženého města, které se má stát epicentrem sovětského jaderného programu.

Jmenuje se Ozersk a v dobových záznamech o něm neexistuje ani čárka. A pokud náhodou ano, jde výhradně o Město 40 nebo Čeljabinsk 65. O jeho existenci mlčí i mapy. I tak má své vlastní obyvatele, kteří na jeho rozvoji makají bez ustání. Šance, že by zdejší kout opustili? Nemožná. Jedinou nadějí je zvláštní propustka, kterou je ale téměř nemožné získat. Podobnou utopií jsou dopisy nejbližším, kteří žijí za hranicemi neexistujícího města. Vrcholem a symbolem zdejší poslušnosti je dvojitý pás ostnatých drátů, dopovaný vysokým napětím. Přísně tajné město má totiž vynikat podzemním provozem pro výrobu plutonia, později známého jako továrna Maják.

Radioaktivní peklo

Maják pracuje na více než 100 procent, při čemž vypouští do okolí ohromné množství radioaktivního odpadu. Zamořená je zejména řeka Teča, ústící do Severního ledového oceánu. Hodnoty v ní naměřené překračují veškeré limity. Píše se 29. září 1957, kdy dojde ke třetí nejzávažnější havárii v dějinách, hned po Černobylu a Fukušimě. Chlazení jedné z pozemních nádrží s vysoce radioaktivním odpadem vypoví službu. Dochází k výbuchu o síle 70–100 tun TNT, při kterém je betonové víko o váze 160 tun vymrštěno do vzduchu.

Jezero Teča dřív láká ke koupání, dnes hrozí zvědavcům radioaktivitou.

Třetí největší katastrofa

Radioaktivní mrak zasáhne 23 000 km2 a 470 000 lidí vystaví silným dávkám radiace. Sovětům se ale celou situaci podaří zahrát do autu. Mají štěstí. Kontaminovaný prach vítr zanese podél Uralu dál na sever. Přesídleno je 10 000 lidí, někteří však až týden po výbuchu. Další čekají na evakuaci klidně i 2 roky. Počet nemocných rakovinou stoupá raketovým tempem, ojedinělé nejsou ani další genetické abnormality. Nejbližší jezero, Karačajské, je prohlášeno za plutoniové a smrtelně nebezpečné. O samotné nehodě nikdo neprohodí jediné slovo. Moskva výbuch přizná až roku 1989. O 3 roky později zveřejní ministerstvo zdravotnictví počet obětí. Údajně má jít o 8 015 životů.

Dřou do úmoru s vidinou kratšího trestu. Domů se nikdo ze 40 000 vězňů nevrátí.

Oblasti smrti

Dnes žije ve městě na 80 000 obyvatel. Vstup do něj je i nadále oplocený a podléhá přísné kontrole, zejména kvůli vysoké míře radioaktivity. Od roku 1968 tu z rozhodnutí sovětské vlády „vyroste“ Východouralská přírodní rezervace, do níž je vstup přísně zakázán. Jen v Čeljabinské oblasti se Ozersk kvůli nadměrnému výskytu rakoviny nachází na prvním místě, v celé Ruské federaci si o dvě příčky „pohorší“. Několikaminutový pobyt v blízkosti Karačajského jezera se rovná rozsudku smrti, podobně je na tom sousední řeka Teča.

Jadernou katastrofu se daří tutlat 30 let. Přitom patří k nejhorším v dějinách.

Více z Zajímavosti

Mýdlo: Provází lidstvo déle než 4800 let!

Zajímavosti9.7.2020

Jak obelhat detektor lži?

Zajímavosti2.7.2020

3 stavby vytvořené v rekordním čase

Zajímavosti29.6.2020

Sloní trus: Vyrobte si z něj papír, kávu nebo džin!

Zajímavosti22.6.2020

Nový trend v pohřbívání? Lidský kompost!

Zajímavosti18.6.2020

Nejprodávanější knihy všech dob: Bible versus Mao

Zajímavosti15.6.2020

Théodore Géricault: Vor Medúzy

Zajímavosti11.6.2020

Velká modrá díra: Objasní podmořská jeskyně pád mayské říše?

Zajímavosti8.6.2020

Skořápky: Od zábavné hry k nástroji podvodníků

Zajímavosti4.6.2020
Zajímavosti
Časopis, který by vás mohl zajímat