On – mystik a léčitel ze Sibiře a jedna z nejpodivnějších a rovněž nejvlivnějších postav na dvoře posledního ruského cara. Ona – žena s podobně pronikavým pohledem jako její otec, která mu navzdory jeho tvrdým výchovným metodám plní, co mu na očích vidí, a do smrti na něj nedá dopustit.
S trochou nadsázky by se Maria Rasputin (1898–1977) dala označit za vyvolenou. Ze sedmi dětí Grigorije Jefimoviče Rasputina (1869–1916) se dospělosti dožijí jen tři a ona je jedním z nich. Jako jediné se jí pak vyhnou vážné choroby, kterým v mladém věku podléhají její zbývající sourozenci.
Ocitne se v jiném světě
Jak tvrdě a nepřístupně působí Rasputin na druhé, tak se projevuje i doma. Jako silně nábožensky založený muž nutí Marii dlouhé hodiny klečet na studené podlaze chrámu, a když se ho dcera na něco zeptá, odpovídá jí úsečně, v krátkých větách se strohou výpovědní hodnotou. O obětí nebo vlídném slovu si může nechat jen zdát. Zlom v jejím životě přijde, když v roce 1913 dorazí do Petrohradu.
V tehdejším hlavním ruském městě si připadá jako ve snu.
Není dobrá ani na sex!
V Petrohradu se z ní má stát dáma, hodná pohybovat se mezi zdmi honosných paláců, tak jako její otec. Ten je ale v prosinci 1916 zákeřně zavražděn a Maria se ocitne na rozcestí. Co teď? „Rychle uteč, dokud to jde,“ radí jí krátce před smrtí Rasputin. Nakonec ho poslechne. Ještě předtím se ale stačí vdát za Borise Solovieva (1893–1926), jednoho z obdivovatelů jejího otce. Je to podivný pár. Maria se v deníku přizná, že se jí Boris vůbec nelíbí, ten si zase poznamená, že „by nebyla dobrá ani na sex a okolo je spousta žen, které jsou daleko přitažlivější než ona.“ Přesto si nakonec v roce 1917 řeknou „ano “.
Z kabaretu do cirkusu
Příštích několik let stráví na útěku před bolševiky. Přes Cejlon, Suez a Terst se dostanou až do Prahy, kde nějaký čas provozují ruskou restauraci. Ta ale nevynáší, a tak se Maria zapíše na kurzy tance, za kterými vyrazí do Berlína. Odtud se rodina po pár letech přesune do Paříže. Když už to vypadá, že svítá na lepší časy, umírá Boris v roce 1926 na tuberkulózu.
Aby Maria uživila své dvě malé dcerky, vezme místo tanečnice v kabaretu. Slavné příjmení táhne, v lednu 1933 ale Maria znenadání nahradí střevíce poníky, se kterými předvádí čísla v cirkuse v Paříži. O dva roky později pak vymění Francii za USA a poníky za šelmy.
Jako jejich krotitelka začne s cirkusem kočovat po Americe.
Už jsem byla v kleci s bolševiky…
Je představována jako „dcera slavného šíleného mnicha“, a publikum je z jejích odvážných kousků nadšené, a to až do začátku války. Během ní se živí jako dělnice v muniční továrně. V roce 1955 je ale poslána do důchodu. Vydělává si pak jako výpomoc v nemocnicích, hlídáním dětí a také učí zájemce ruštinu.
Posledních pár let už ale žije jen ze sociálních dávek v Silver Lake, jedné ze čtvrtí Los Angeles.
Tady, pod žhavým kalifornským sluncem, bilancuje a vzpomíná na otce, jako na „prostého muže s velkým srdcem a duchovní silou, který miloval Rusko, boha a cara.“
Facebook
Twitter
RSS