Jde o třetí nejprestižnější vyznamenání ve Velké Británii (hned za Viktoriiným a Jiřího křížem) a vůbec nejstarší rytířský řád v Evropě. Mezi jeho nositeli najdeme i pár českých králů, Zikmunda Lucemburského (1368–1437) nebo Ferdinanda I. (1503–1564). Jeho zakladatelem je ale pochopitelně Angličan. Král Eduard III. (1312–1377).
O tom, kdy a jak přesně k tomu došlo, se mezi historiky vedou spory. Nejrozšířenější, ovšem pravděpodobně vycucaná z prstu, je historka o plese ve francouzském městě Calais v roce 1348. Eduard III. na něm v jednu chvíli tančí s hraběnkou ze Salisbury. Mimochodem, ani na její identitě se odborníci neshodnou.
Mohla jí být buď anglická šlechtična Catherine Grandison (?1304–1349) nebo Eduardova nevlastní sestřenice Jana z Kentu (1326/1327–1385). Tak či tak měl ctěné dámě v jednom okamžiku sklouznout z nohy podvazek. A to za škodolibého chichotu okolních dvořanů.
Ten je ale rychle přejde, když král ozdobu zvedne a hromovým hlasem zvolá: „Honi soit qui mal y pense!“ („Hanba tomu, kdo ve zlém to myslí!“). Tak měli šlechtici v budoucnu pokládat za čest smět podvazek sami nosit.
Od popruhů, držící brnění
Jenže nejstarší písemná verze tohoto příběhu pochází až ze 60. let 14. století, tedy hezkých pár let po vzniku řádu, který navíc Eduard III. nezaloží v roce 1348, ale pravděpodobně už o čtyři roky dříve, v době, kdy uplatňuje svůj nárok na francouzský trůn a řád vytvoří právě proto, aby pomohl nárok prosadit.
Podvazek je navíc tehdy převážně mužským doplňkem. A proč je vlastně vybrán jako symbol řádu? Údajně je odvozen od popruhů, používaných k upevnění brnění.
Ikonická 24
Za léta své existence si řád projde nejrůznějšími menšími či většími změnami svých stanov, až se ustálí na těch současných. Dominuje jim číslo 24. Na tolik je stanoven počet základních členů. Osobně je vybírá a jmenuje král, a to na zámku ve Windsoru 23. dubna na svátek svatého Jiří.
Jde o poctu těm, kteří nějakým způsobem významně přispějí ku prospěchu země či prokáží osobní službu samotnému panovníkovi. Král a princ z Walesu jsou samozřejmě také členy řádu.
Do oné „dvacet-čtyřky“ se ale nepočítají. Stejně jako tzv. „nadpočetní členové“. Těmi jsou obvykle další příslušníci královské rodiny, ale také zahraniční monarchové.
Nepřátele v řádu nechceme!
Ačkoliv většinou členství v řádu přerušuje až smrt, najdou se i výjimky, kdy je anulováno ještě za života dotyčného. Výrazně „nositele podvazků“ protřídí první světová válka, kdy jsou všichni panovníci nebo knížata nepřátelských národů včetně německého císaře Viléma II. (1859–1941) a rakouského císaře Františka Josefa I. (1830–1916) vyškrtnuti ze seznamu Řádu.
Rytíři nosí podvazek při slavnostních příležitostech kolem levého lýtka a dámy kolem levé paže. Kromě něj na sobě mají dlouhý sametový plášť, klobouk ze stejného materiálu, opatřený chocholkou z peří pštrosa a volavky, z čistého zlata vyrobený řetěz kolem krku a v neposlední řadě také závěsný odznak svatého Jiří na koni zabíjejícího draka.
Facebook
Twitter
RSS