Probouzení na zmrzlých pláních

Ledy tají. S postupem globálního oteplování pozvolna roztává arktický ledový příkrov i věčně zamrzlé tundry Sibiře. A mikroorganismy spící zdánlivě věčným zamrzlým snem se začínají probouzet. Dávnověké viry, bakterie, rostliny pozvolna vystupují na povrch a nejsou zdaleka tak mrtvé, jak by se zdálo.

Některé se vědcům podařilo vzkřísit, jiné to zvládly samy…

Pozvolné tání arktického permafrostu začíná zhruba před 22 000 lety s koncem poslední doby ledové. Zemské hlubiny mohou ukrývat tajemství mnohem nebezpečnější věci, než jsou fosilie. Počátkem srpna 2016 procitá v Jamalo-něneckém autonomním okruhu bakterie sněti slezinné (známé také jako antrax), pravděpodobně z mrtvoly soba polárního, jehož pastevectví patří ke způsobu obživy zdejších domorodců.

Zemřou lidé a přes 2 000 sobů. Vzácný druh antraxu odpočíval pod zemí celých 75 let, než byl díky tání vytažen zpátky na světlo.

Není však zdaleka jediným mikrobem hybernujícím pod sibiřskou půdou.

Giganti z jiné éry

Schopnost přežití virů a mikrobů je úctyhodná. Virové spory se dokážou zakonzervovat a ochránit do takové míry, že vydrží i ty nejextrémnější okolní vlivy včetně času. Prozatím nejstarší patogeny, které se vědcům z Národního centra vědeckého výzkumu v Paříži podařilo najít, jsou zástupci druhu tzv. gigantických virů, objevených v roce 2003.

Pithovirus sibericum a v loňském roce nalezený Mollivirus sibericum jsou staré zhruba 30 000 let a pocházejí z pobřeží východosibiřského moře, ze vzorku půdy z hloubky 30 metrů pod povrchem. První z nich se francouzským badatelům daří v laboratořích přivést k životu už v roce 2014. Oproti současným virům je nesrovnatelně komplexnější.

Jestliže největší strašák moderního světa, virus HIV, je tvořen pouhými 9 geny a chřipkový virus A jen 8, tak Pithovirus jich má 500. Scénář globální katastrofy se však prozatím nekoná, obří viry napadají pouze mikrobiální organismy typu měňavek.

Týmu ruských vědců se v roce 2012 údajně podařilo úspěšně vyklíčit semena Silene stenophylla¸ květiny z čeledi hvozdíkovitých, stará cca 32 000 let. Našla se v noře poblíž řeky Kolymy v severovýchodní části Sibiře, kam je kdysi pohřbila arktická veverka jako součást zimních zásob.

Ve vrstvě půdy cca 38 metrů pod povrchem odpočívala ve společnosti kostí mamutů, bizonů a nosorožců srstnatých.