Je ikonou amerického západu. A také němým hrdinou filmového plátna, protože existuje jen málo westernů, kde by se tento pichlavý velikán neobjevil. Může dorůst výšky několikapatrové budovy a jeho trny mají sílu ocelových jehel. Z jeho „žeber“ se dá navíc postavit třeba dům…

Jeho domovinou je Sonorská poušť, jejíž jedna část leží na území Spojených států amerických a druhá v Mexiku.

Na kaktus svícnovitý (Carnegiea gigantea) neboli saguaro tady narazíte na každém rohu, v některých místech dokonce vytváří celý kaktusový „les“ a nikde jinde na planetě už se přirozeně nevyskytuje.

Patří k nejvyšším druhům kaktusů, nejmohutnější zdokumentovaný exemplář dosáhl výšky úctyhodných 23,8 metru, což je jako 8patrový dům. Tento kousek rostl poblíž města Cave Creek v Arizoně až do roku 1986, kdy ho zničila větrná bouře. Výška ale není jediná věc, kterou můžete na saguaru obdivovat.

Dlouhověký velikán

Pro tento sloupovitý kaktus jsou typické postranní větve, které nejprve rostou rovně a později se stáčejí nahoru. První vyrůstají až v jedné třetině výšky hlavního stonku. Některé kaktusy jich mají desítky, některé ani jednu.

Proč tomu tak je, to zatím zůstává jednou ze záhad pouště. Saguara rostou pomalu, trvá mezi 20 a 50 lety, než vyrostou do metrové výšky. Zato jsou dlouhověké, dožívají se klidně i 200 let. Jsou schopny pojmout velké množství vody.

Když je dostatek deště a rostlina je plně hydratovaná, může vážit mezi 1500 a 2200 kilogramy. Saguaro je zpevněno „žebry“, což je něco jako kostra rostliny. Jsou dlouhá jako samotný kaktus a mají průměr až několik centimetrů.

Jejich složení je podobné jako u tvrdého dřeva, díky čemuž je domorodci využívají jako stavební materiál. Saguaro se pyšní i extrémně ostrými trny, dlouhými až sedm centimetrů.

Pozor si před nimi musejí dál lidé i zvířata, protože jejich píchnutí je jako od ocelové jehly. Kořeny tohoto kaktusu mohou zarůstat až do více než metrové hloubky.

Užitečná rostlina

V dubnu až červnu se na saguaru objevují bílé voskovité květy, které se otevírají po západu slunce a zůstávají otevřené do odpoledne následujícího dne.

Rubínově červené plody jsou dlouhé 6 až 9 centimetrů a dozrávají na počátku léta, přičemž každý má zhruba 2000 semen. Sklízejí se pomocí dlouhých tyčí. Některé domorodé kmeny z nich vyrábějí celou řadu produktů včetně džemů, sirupů a vína.

Jedlé jsou však nejenom plody, ale také semena. Ta se rozmělní na moučku anebo se z nich lisují oleje. V dnešní době jsou nejčastěji používána jako krmivo pro drůbež. Co se naopak nedoporučuje konzumovat je dužina kaktusu a šťáva z ní. Obsahuje totiž různé alkaloidy, které způsobují hořkou chuť.