Vedle skoku dalekého či vysokého existuje i skok hluboký, který je z nich kupodivu nejnáročnější a také nejriskantnější. Skáče se z vysokých budov, antén, útesů, dokonce i z hranice vesmíru, ale všechno to začne skoky z mostů.

Jejich tradice sahá minimálně do roku 1885 a koncem 19. století jsou nebezpečnou módou, se kterou úřady urputně, ale marně bojují.

Na honěnou s policií

Američané s oblibou vymýšlejí nové bláznivé sporty a jedním z nich se koncem 19. století stávají skoky z vysokých mostů. Od jara do podzimu se bridge-jumpeři ze všech koutů USA snaží všemožnými fintami převézt policisty hlídkující na Brooklynském mostě.

První skok dopadne tragicky, když se instruktor plavání Robert Emmet Odlum (1851–1885) pokusí 19. května 1885 praktickou ukázkou odradit sebevrahy tvrzením, že most není dost vysoký, aby je to zabilo.

Vinou silného větrného poryvu však nedopadne do vody kolmo, ale s mírným náklonem, což stačí, aby mu nárazem na hladinu praskly slezina, játra, ledviny a tři žebra. Umírá ještě téhož dne.

Skočit jako Brodie

V USA patří mezi ustálené fráze „dělat Brodieho“, což znamená riskovat, provést riskantní až sebevražedný skok. Je odkazem na Steva Brodieho (1861–1901), který to 23. července 1886 všechno začne.

Je právě bez peněz, protože všechny prosázel na dostizích, a když se ptá kumpánů, co má udělat, aby byl slavný a bohatý, radí mu Isaac Meyers: „Skoč z Brooklynského mostu“.

Možná to myslel jako žertovnou narážku na tragický Odlumův skok, jenže Brodie ho bere za slovo. Začne trénovat na menších mostech, a když si je jist, vyrazí na ten Brooklynský, kde skočí do vody z výšky 37 metrů, což je přibližně jako z dvanáctého patra.

Rekord je téměř 60 metrů

Od té doby se skáče. I když už to není takový hit jako před 130 lety, s nástupem sociálních sítí frajerů, kteří se chtějí předvést, opět přibývá. Jen z Brooklynského mostu každý rok podle policejních hlášení skočí tři lidé.

Skáče se samozřejmě i z dalších mostů, a to navzdory riziku, protože obecně platí, že skoky z výšky více než 20 metrů jsou nebezpečné a z více než 50 metrů jsou potenciálně smrtelné.

Stačí si spočítat, jakou rychlostí dopadne tělo do vody a kolik faktorů rozhoduje o úspěchu takového skoku. Vedle výšky skoku a polohy těla při dopadu je to třeba hloubka vody či fyzická kondice skokana.

Co se týče rekordů, ten světový drží Laso Schaller, který skočil v roce 2015 v Portugalsku z výšky 58,8 metru a dopadl do vody rychlostí 123,5 kilometru za hodinu.

Kladivo nepomůže

Pro představu zůstaňme na Brooklynském mostě. Ten je přibližně 41 metrů nad hladinou, takže při skoku dopadne tělo rychlostí mezi 90 až 108 km/h.

Pokud není pozice těla při dopadu optimální, hrozí zlomeniny, vnitřní poranění i smrt, neboť při dopadu „na plocho“ se voda chová spíše jako beton než tekutina.

Sice se říká, že když se nejprve hodí kámen nebo kladivo, rozbijí povrchové napětí a dopad pak není tak tvrdý, ale je to jen mýtus. Měření prokázala, že změna je tak nepatrná, že prakticky nemá význam.