Oddanějšího tvora byste těžko našli. Lidi miluje snad nejvíc ze všech teplokrevných živočichů. Jenže tato náklonnost rozhodně není oboustranná.

Vždyť, jak by člověk mohl mít rád někoho, kdo se k němu vkrádá jako zloděj noční tmou a bere mu z těla životodárnou tekutinu?

Myslíte si, že když máte dům či byt čistý jako klícku, tak vás štěnice domácí budou obcházet, či spíše oblézat obloukem? Chyba lávky! Povídačky o tom, že si tito drobečkové libují tam, kde vládne špína, patří do kategorie babských.

Ve skutečnosti se mohou nastěhovat kdykoliv ke komukoliv. A může s nadsázkou bydlet klidně na operačním sále. Stačí si je jako černého pasažéra přivést z dovolené nebo si z druhé ruky koupit starší nábytek, obraz či oblečení.

Popřípadě je můžete „chytnout“ v hromadné dopravě, práci, návštěvě u známých nebo je naopak návštěva nechtěně přinese k vám.

Mohou také přelézt ze sousedního bytu. Tak či tak máte o zábavu postaráno. Zvlášť, když je novou populaci u vás doma schopná založit jedna jediná štěnice. Stačí, aby si v sobě přinesla dostatečnou zásobu spermií.

Schovají se kamkoliv

Že zrovna odjíždíte na delší dobu pryč? Nevadí, štěnice si na vás rády počkají. Bez potravy, tedy krve teplokrevných živočichů, dokáží přežívat i několik měsíců. A když se vrátíte, zprvu ani nepoznáte, že s nimi sdílíte jednu domácnost.

Díky své velikosti kolem 5 mm se úspěšně vejdou doslova kamkoliv. Za obraz, plakát, tapetu, pod parkety, do vypínačů, zásuvek a nejrůznějších prasklin.

Nejraději se ovšem usidlují tam, odkud to za jídlem, tedy nejčastěji za člověkem, nebudou mít daleko. Tedy přímo ve vaší posteli či alespoň v jejím blízkém okolí. Přívlastek postelová nebo postelní ostatně nemá štěnice náhodou.

Noční toulky

V úkrytu čeká na noc, kdy přichází nejvhodnější okamžik k hodování. Než vyrazí, ještě vše zkontroluje svými citlivými receptory. Díky nim pozná nejen přítomnost člověka, ale i to, jaké množství kysličníku uhličitého zrovna vylučuje.

Tak zjistí, jestli je v klidovém režimu, nebo už dokonce spí a je čas vydat se bezpečně hodovat. Stačí už jen najít odhalenou část těla.

Díky tomu, že při kousnutí vylučují štěnice do rány anestetikum, může objekt jejich zájmu dál sladce snít, jelikož nic necítí.

Po několikaminutovém nasávání (štěnice při něm naroste až pětinásobně) se vypraví nejkratší cestou zpátky do úkrytu, kde tráví a rozmnožuje se.

Působí hlavně psychickou újmu

Není prokázáno, že by kousnutí nějak vážně ohrožovalo lidské zdraví.

Z jejich trávící trubice sice jsou během nejrůznějších výzkumů izolováni původci řady člověku nebezpečných onemocnění, jako tyfus, anthrax, Q horečka, mor nebo hepatitida typu B, nasátí s krví hostitele.

Ty se ale ve štěnicích nemnoží a nejsou přenášeni na jiné hostitele. Úplně neškodní ale tito miniaturní krvesajové také nejsou.

Pomineme-li nepříjemné svědění, tak jen zjištění existence štěnic ve své bezprostřední blízkosti je zápřahem hlavně pro psychiku a pověst člověka. Vyvolává sociální stigma a izolaci, může působit emocionální úzkost a paranoiu.