Srdcem každého pomníku je paměť. Stolpersteine nejsou jiné. Namísto opulentních architektonických výtvorů odkazujících na masy, jsou však osobnější.

Vyprávějí příběhy jednotlivců – židů, homosexuálů, Romů a dalších – všech, kteří z druhé světové války odešli zjizvení anebo ji zaplatili životem.

Stolpersteine, dlažební kameny, o které je záhodno zakopnout, vypovídají o hrůzách války a jejích obětech bez rozdílu. Ať už slepá nenávist, která byla příčinnou jejich pronásledování, pramenila odkudkoliv.

Jejich autor, německý umělec Gunter Demnig (*1947), v nich spatřuje především vzpouru obecnému nahlížení na mrtvé. Svědectví, o něž mu jde, má být osobní a ostré.

„Berlínský pomník obětem Holocaustu je umístěný v centru města, k ničemu nepřísluší, je tedy abstraktní,“ vysvětluje umělec. „Ale když je takový kámen před vaším domem, konfrontuje vás. Lidé o něm začnou mluvit.

Přemýšlet o 6 milionech mrtvých nejde jinak než abstraktně, jedna zavražděná rodina je ale konkrétní ažaž.“

Ztráta paměti

K vytvoření projektu, který odstartoval v roce 1992 před historickou radnicí Kolína nad Rýnem, se umělec rozhodl během svých cest na počátku 90. let, když se pokoušel vystopovat trasu, kterou se ubírali kolínští Romové během deportace.

Při svém pátrání narazil na ženu, která neměla ani ponětí, že by v jejím sousedství kdy nějací občané romského původu žili. Anonymita obětí koncentračních táborů, zcela vykořeněných z kulturní paměti míst, ho šokovala. Stolpersteine jsou jeho způsobem, jak vrátit mrtvým jejich domovy a jména.

Jedno jméno

Každá betonová krychle o straně 10 centimetrů zalitá do mosazi je pomníkem jednoho jména, jednoho individuálního osudu.

Údaje na tabulce označují jméno, datum narození, deportace a úmrtí (je-li známo), stejně jako nemilosrdně konkrétní epitaf „Hier wohnte“ („zde žil“).

Stolpersteine je pak zasazen do dláždění nebo chodníku s mírným vyvýšením, aby pozor nedávající člověk skutečně zakopl a podíval se pod své nohy. V Evropě je už přes 50 000 kamenů, jeden stojí 120 eur.