Ten příběh zná snad každý. Eva poslechne zrádného hada a ochutná ovoce ze zakázaného stromu poznání, a nabídne ho i Adamovi. Následuje vyhazov z rajské zahrady a život obyčejných smrtelníků pro ně i jejich potomky. Ale bylo to jablko, co první lidé ve skutečnosti ochutnali?

Co vlastně Eva nabízí Adamovi v zahradě Eden, totiž Bible neupřesňuje. Mluví se v ní o ovoci, případně plodech.

Experti různých oborů se proto chopí této hravé výzvy a pokoušejí se přijít na to, na čem si první dvojice za branami ráje vlastně pochutnávala.

Po jablku ani stopa

Stěžejní scéna je popsána v knize Genesis a odehrává se poté, co Bůh varuje Adama, aby nejedl ze stromu poznání. „Nevíme, co to bylo. V textu se neobjevuje ani druh stromu, ani ovoce.

Ale nic nenasvědčuje tomu, že šlo o jablko,“ poznamenává Ari Zivotofsky, profesor z izraelské Bar-Ilan University.

Hebrejské slovo, původně použité v tomto verši, je „peri“, což je podle Zivotofského obecný výraz pro ovoce v biblické i moderní hebrejštině. Už v Talmudu se objevují některé představy o identitě záhadného plodu, ale jablko není zmíněno ani v jednom případě.

Jedním ze žhavých kandidátů, který by mohl být oním zakázaným ovocem, je fík. Adam a Eva si po ochutnání ovoce ze stromu poznání totiž uvědomí, že jsou nazí a zakryjí se fíkovými listy.

Všechny cesty vedou do Říma?

Další možností jsou podle odborníků hrozny, citron anebo etrog, druh hořkosladkého ovoce. Zmíněna je dokonce i pšenice, protože hebrejský výraz pro pšenici „chitah“ se podobá slovu „cheit“, což je hřích.

Jak se tedy ale jablka, která ani nepocházejí z Blízkého východu, stala převládající interpretací ovoce, které mělo mít podle Bible na dějiny lidstva zásadní dopad?

Badatelé se domnívají, že tato cesta začíná v Římě v roce 382, kdy papež Damasus I. (?304–384) žádá učence jménem Jeroným (?347–420),  aby přeložil Bibli z hebrejštiny do latiny.

„Ten pro hebrejské slovo „peri“ použije latinský výraz malum,“ vysvětluje Robert Appelbaum, emeritní profesor literatury z univerzity ve švédské Uppsale.

Podle něj má toto slovo při označení ovoce stejně obecný význam a teprve později se překládá jako jablko.  Je to zároveň určitá slovní hříčka, protože znamená také zlo, špatnost nebo hřích, který byl v Bibli spojený s první velkou chybou člověka.

Umělecká fantazie

Pozici jablka pomohou upevnit i umělci. Na obrazech totiž na rozdíl od psaných textů musí mít „ovoce hříchu“ konkrétní podobu. Přesto existují výjimky, které potvrzují, že ani v minulých staletích není jablko jednoznačnou volbou.

Někdy mu malíři dají podobu citronu, jako třeba na Gentském oltáři, který malbami vyzdobili belgičtí umělci Hubert van Eyck (1370–1426) a Jan van Eyck (1390–1441), jindy meruňky jako na obrazu Eva v pokušení, který namaloval italský malíř Defendente Ferrari (1490–1540) a v dalším případě třeba granátového jablka.

Tak totiž vypadá záhadné rajské ovoce na malbě Pád člověka od vlámského mistra Petera Paula Rubense (1577–1640). Od počátku 16. století však už malíři víceméně automaticky kreslí jablka.