Každý, komu je víc jak 45 let, tento tank alespoň jednou v životě namaloval a mnozí se v něm v divokých snech řítili bitevním polem za řevu motoru a velitele velícího „Tříštivým, pal“.

Je to právě legendární sovětský tank, který roznese německou armádu ne na kopytech, ale na pásech, a udělá z Rudé armády nejefektivnější armádu 2. světové války. Přitom málem nevznikne.

Nejprve paranoidní Stalin při čistkách pozavírá a postřílí nejen polovinu velitelského sboru, ale také konstruktéra Afanasije Firsova (1880–1937).

Ten přitom pracuje na novém tanku, který armáda, vybavená jen zastaralým stroji, potřebuje jako sůl. Ani jeho nástupce Michail Koškin (1898–1940) nemá snadné.

Je to rebel, a když v roce 1937 zdědí konstrukci nového kolopásového tanku A-20, navrhne současně také čistě pásový A-32, který je větší, těžší a mohutnější. Samozřejmě narazí.

Vrchní velitel tankových vojsk Grigorij Kulik (1890–1950), stejně jako maršál Kliment Vorošilov (1881-1969), jsou zuřivě proti. Zejména Kulik běsní a je odhodlán projekt potopit.

Stalin sice rozhodne, že vyrobeny budou prototypy obou tanků, do čela schvalovací komice však jmenuje Kulika, který udělá vše proto, aby pásovou variantu potopil.

Zkoušky však tank zvládne lépe a nakonec se do výroby dostane v upravené verzi pod označením T-34. Konstruktéři se zaměří na pancéřování, pohyb a jednoduchost. Vše zvládnou na výbornou.

T-34 se stane prvním tankem s odlévaným pancířem, a v porovnání se západními tanky je velmi jednoduchý na výrobu i ovládání. Navíc má široké pásy, díky nimž se lépe pohybuje v obtížném terénu.

Výsledek předčí všechna očekávání a T-34 se stane nejúspěšnějším tankem druhé světové války. Celkem je jich vyrobeno přes 60 000 a světu úspěšně slouží až do konce 20. století.