Ačkoliv má jednu ve jméně, to ráno jí hvězdy nepřejí. Na palubě je sice pro případ napadení připraveno několik těžkých kulometů, jenže jeden přesný zásah všechny představy o obraně rozmetá na maděru. Stejně jako strojovnu a její kompletní personál.
Zásah torpéda je pro britskou dopravní loď Arandora Star fatální. Zahyne 805 lidí. Taková je cena za jednu hloupou sázku mezi kapitány německých ponorek.
Zatímco se v létě 1940 jeden z nich raduje ze svého vítězství, zbarví se Atlantik krví těch, které porazil.
Raději je pošleme pryč
Původně je to výletní loď, za války se promění na evakuační plavidlo. V létě roku 1940 má za úkol odvézt z britských ostrovů všechny žijící německé i italské civilisty.
Dohromady je jich 1399, dohlíží na ně 200 britských vojáků a ještě k tomu 174členná posádka v čele s kapitánem Edgarem Wallacem Moultonem. Ten není z „výletu“ kdovíjak nadšený:
„V tomhle jasném počasí, kdy je navíc ještě dlouho vidět, jsme pro ostatní jako pěst na oko.“ Jenže rozkaz je rozkaz, a tak poslušně sklapne podpatky a Arandora Star vyrazí na svou další plavbu Atlantikem. Tu úplně poslední…
Musím vyhrát!
Stane se to 2. července v brzkých ranních hodinách u pobřeží Irska. Právě tehdy a tam si velitel německé ponorky U-47 Günther Prien (1908–1941) Arandory všimne. Do té doby má náladu pod psa. Není totiž zvyklý na porážky a teď mu jedna hrozí.
Pravda, jde jenom o hloupou sázku mezi německými ponorkovými kapitány o to, kdo bude mít za měsíc nejvyšší tonáž potopených lodí.
Jenže Prien od svého vstupu do říšského námořnictva sbírá jenom úspěchy a teď by ho měl porazit takový bezejmenný nýmand, jakým je Engelbert Endrass (1911–1941)? To nikdy!
Potíž je v tom, že Prienovi na něj schází nějakých 5000 tun. Jeho ponorka se navíc potýká s nedostatkem munice. Sečteno podtrženo, má jen jedno torpédo, které je navíc vadné. Alespoň podle Priena.
Ten člun je náš!
A pak ponorce zkříží cestu Arandora Star, což je Günthera Priena dar z nebes. Ví, že pokud ji potopí, sázku s přehledem vyhraje. Vypálí na její pravobok. Veškeré pochybnosti o nefunkčním torpédu zmizí poté, co po nárazu poslušně exploduje.
Stejně jako zadní strojovna lodi. Její posádka je okamžitě mrtvá. Turbíny, hlavní i nouzové generátory energie odejdou do křemíkového nebe a loď se tak ponoří do temnoty.
Radista ještě stačí vyslat nouzový signál, to už je ale jasné, že na pravobok se naklánějící Arandora půjde za chvíli ke dnu. Celou situaci ještě zhorší boj o záchranné čluny, o které se perou italští zajatci s britskou posádkou.
Vzhledem k tomu, že ta neváhá použít střelné zbraně, připomíná brzo několik nouzových plavidel řešeto. Kanadský záchranný torpédoborec posléze posbírá z vody 868 přeživších. Řada těl z 805 obětí tragédie se nikdy nenajde.
