Je parné léto roku 1917, když si Elsie Wrightová (1901–1988) se sestřenicí Frances Griffithsovou (1907–1986) krátí volnou chvíli.

Nudu a stereotyp anglické vesničky Cottingley pročísne až jejich prohlášení, že jim společnost dělají víly, které mají dokonce vyfotografované.

Možná by po jedné fotografii s malými postavičkami neštěkl ani pes, kdyby se do celé věci nevložila matka Elsie, Polly Wrightová. S fotkami, které se dva roky válejí na dně šuplíku, běží do Theosofického spolku, kde se radí s „odborníky“.

Netrvá dlouho a do celé kauzy je zapojen britský okultista Edward L. Gardner (1869–1969) s celou řadou dalších expertů, kteří mají určit pravost černobílého kousku papíru.

Zatímco Gardner tápe, fotograf Harold Snelling má okamžitě jasno. „Snímek vznikl jedinou expozicí.

Postavy nejsou z papíru ani látky a nejsou namalovány na pozadí – a co mě dostává nejvíc, je fakt, že se všechny během expozice posunuly,“ prohlásí.

Pisálkova inspirace

Od té chvíle jsou dívky pod palbou. Hlad po dalších fotografiích s každým rokem i měsícem jen roste, novináři si mohou v touze po dalším „sólokaprovi“ zavařit psací stroje. Žádný však nepřichází.

Nadpřirozeného stébla se chytá dokonce i Sir Arthur Conan Doyle (1859–1930), který roku 1920 smolí do magazínu Strand vánoční povídku o vílách, a potřebuje inspiraci. Nakonec je to právě on, kdo z celé záhady vytěží nejvíc.

Vánoční vydání časopisu jde na dračku, celou kauzu rozebírá veřejnost. Je možné, že víly skutečně existují nebo dvě malé školačky tahají za nos celý svět? Škarohlídům je trnem v oku zejména jejich podoba s kreslenými postavičkami.

Chceme další fotky! A hned!

Píše se rok 1921, když dívky dostanou nůž na krk. „Chceme další fotografie,“ naléhají Doyle s Gardnerem. Právě nová várka však začne celou kauzu posílat ke dnu.

Dívky nejenom, že mají problém víly nafotit, a když už se tak stane, mají za zády desítku expertů, kteří se k fotkám chtějí vyjádřit. Nová série opět obletí celý svět, Doyle s ní, po prvotním úspěchu, znovu ozdobí obálku Strandu.

Zájem o nadpřirozené jevy stoupá, v přírodě se křehké bytosti snaží ulovit snad každý druhý. Nikomu se ale nepoštěstí. Stejně tak dívkám, kterým se už údajně nikdy nezjeví.

Lhářky a podfukářky

Dlouhých 60 let trvá než Elsie a Frances vyklopí celému světu pravdu. I když léta drží podvod pod pokličkou, spisovatel Fred Gettings (1937–2013) jejich tajemství vynáší na světlo.

Dostává se mu totiž do rukou kniha Princess Mary´s Gift Book (1914) a obrázky v ní jako by vílám z oka vypadly. Obě ženy se však k nařčení z podvodu odmítají vyjadřovat.

Teprve, až když Doyle i Gardner odejdou na věčnost, přiznávají, že jim namísto éterických bytostí „pózovaly“ vystřižené obrázky na špejli. A proč celou dobu mlčely? Údajně jim bylo za oba pány neuvěřitelně trapně.

Jediné, v čem se ženy nemohou shodnout, je pátá fotografie, která má být podle Francis skutečná. Jak je ale vše doopravdy, už světu sdělit nestihne.