Korejka Jang Ji-sung se ocitne v zahradě. Je mlha, okolí barví šedá barva. Najednou vystupuje dívka. Barevné zjevení v neznámém prostředí. Obě ženy se začnou navzájem dotýkat, té starší kanou po tvářích slzy.

„Už je mi dobře, maminko,“ říká holčička, která je už čtyři roky mrtvá.

Jang Ji-sung dostává poslední možnost se s dcerou Nayeon (2009–2016), která podlehne v roce 2016 leukémii, rozloučit. Korejská společnost MBC jí totiž umožní se s dcerkou ještě jednou setkat.

Kolikrát si v životě řekneme, že bychom chtěli ještě něco říct těm, kteří nás opustili? Virtuální setkání s blízkými může pomoct. Je to ale etické?

Maminko, chyběla jsi mi

Firma MBC se prohrabává stovkami fotek i videí malé Nayeon, aby vytvořila její co nejvěrnější kopii. Matka do procesu nijak nezasahuje, přijde k „hotovému“. Netradiční setkání se odehrává během korejská televizní show a sledují ho statisíce lidí.

Žena neví, co má čekat. Oblékne si rukavice a nasadí brýle potřebné pro pohyb ve virtuálním světě. Obrazy, které se jí promítají, vidí i lidé. Zašedlou zahradu rozzáří postavička ve fialkových šatech. „Maminko, kde jsi byla?

Tolik jsi mi chyběla,“ řekne jemným hláskem Nayeon. Věrohodnost podoby se potvrdí. Jang Ji-sung začne plakat. Stejně jako její manžel a tři děti, které shledání sledují.

Může to vyvolat schizofrenii

Nezůstane jen u slov, žena se může „dotknout“ rukou dívky. Shledání je velmi emotivní, Nayeon své matce řekne „vidíš, nic mě nebolí“ a mizí. Tak to má být, tak měla dcerka matku uklidnit, aby se Jang Ji-sung mohla definitivně rozloučit s mrtvým dítětem.

Jenže právě s tím mají někteří odborníci problém. „Nayeon to matce nikdy neřekla. Nebyla reálná. A je otázka, jak s tím matčina psychika naloží,“ říká svůj názor psycholožka Sarah Jonesová z univerzity De Montfort z Leicesteru.

Podle odbornice by se mohlo stát, že by se každému, komu se zjeví virtuální zesnulý, mohla plést realita s virtualitou. „Je to tvrdé, ale Nayeon jednou odešla. Její život skončil v roce 2016 a do té doby si ji mají blízcí pamatovat.

Nemají si zafixovat, že bylo setkání poté,“ prozrazuje Jonesová, že by se z takového zážitku mohly vyvinout různé nemoci, například schizofrenie.

Pomoc, nebo ublížení?

Britská psycholožka Karen April Millsová zase upozorňuje na to, že zesnulý by si virtuálně oživit třeba ani nepřál. MBC ale tuší, že se svými reality show může vydělat slušný balík, a tak se snaží negativním reakcím bránit.

„Není na tom nic špatného. Lidé se se zemřelými setkají jen na pár minut a řeknou si to, co nestihli. Naopak jim to pomůže se se vším srovnat,“ obhajuje nápad ředitel společnosti Park Sung-jae.

Na jednu stranu se to zdá jako skvělý nápad, splní se nám to, co jsme si přáli, a sice říct vše, co jsme nestihli. „A co když si někdo vzpomene za pět let, že chce vidět blízkého znovu? A pak znovu?

Nikdy nedojde ke smíření, že ten člověk tu už není,“ poukazuje Jonesová na vážné problémy, které tento nápad trochu uzemňují.