Vlčí mák: Proč roste na hrobech padlých vojáků?

Pleskanec, kokýšek, makůvka, ohníček, červánčí nebo kohoutek. Tato a mnoho dalších nářečních pojmenování se pojí s jednou rostlinou, kterou známe hlavně pod názvem vlčí mák.

Říká se jí také panenka, protože chudé děti si v minulosti hrály s vlčím mákem jako s panenkou.

Vlčí mák roste přirozeně v Evropě, Asii i severní Africe, ale byl zavlečen do mírných oblastí na všech kontinentech kromě Antarktidy. Najít se dá hlavně v polích, ale také u cest, na pastvinách či na skládkách a rumištích.

Tato nenáročná rostlinka je pro svůj půvab častou okrasou zahrádek a přidává se do letních kytic. Kromě toho je také léčivkou, kterou naši předkové používají na plicní obtíže, dnu, bolesti i křeče.

Z okvětních plátků vyrábějí sirup, často podávaný už malým dětem, aby se jim snáze usínalo.

Lístky květů obsahují červené barvivo, používané v některých medikamentech a vínech či k barvení potpourri (vonná směs sušených rostlin), kam se sušené lístky přidávají i jako dekorativní doplněk.

Semena v makovicích jsou na rozdíl od namodralých semen máku setého menší a tmavší a v některých zejména východoevropských zemích se využívají do pečiva či k výrobě oleje.

Vlčí mák je nenáročný a může růst prakticky všude, četně válečných zákopů.

Mýty, básně, legendy

Vlčí mák se objevuje v řadě bájí různých národů. Například v Číně existuje legenda o krásné manželce vojevůdce Siang Jü (232–202 př. n. l.), který po porážce v důležité bitvě spáchá sebevraždu.

Jeho žena ho následuje a podle pověsti vyrostou vlčí máky ze země v místě, kam dopadne její mrtvé tělo. V perské literatuře je vlčí mák považován za květinu lásky a v klasických i moderních básních je symbolem lidí, kteří pro svou lásku zemřeli.

Často bývá nazýván „květina věčných milenců“. V jazyce urdu, kterým je dnes úředním jazykem v Pákistánu, je symbolem mučednictví. Ale existuje také báseň v angličtině, která dává vlčímu máku velmi zajímavý status.

Z okvětních lístků se může vyrábět sirup, který je dobrý na klidný spánek.

„Vzpomínkový“ mák

Nese název In Flanders Fields (Na flanderských polích) a jejím autorem je kanadský podplukovník a lékař John McCrae (1872–1918). K napsání ho inspiruje smrt jeho spolubojovníka a přítele v druhé bitvě u Yprés (1915).

Flanders Fields je běžný anglický název bojišť 1. světové války v Belgii a Francii. Jde o jednu z nejcitovanějších válečných básní.

Odkazy na rudé vlčí máky, které rostou na hrobech padlých vojáků, vedou k tomu, že se tato květina hlavně v zemích Commonwealthu stane uctívaným památným symbolem pro bojovníky, kteří padli v 1. světové válce. Bývá však užívána i pro uctění obětí dalších válek.

Semena v makovicích jsou tmavší než u máku setého a používají se k výrobě oleje.

Není to však poprvé, kdy si někdo všimne červených vlčích máků na hrobech vojáků, děje se tak už v dobách napoleonských válek.

Válečná vřava a její dopad na krajinu totiž podle odborníků změní složení povrchové půdy ve Flandrech, takže vlčí máky zůstanou jednou z mála rostlin, které v těchto podmínkách mohou dále růst.