O městečku Piltdown v jihovýchodní Anglii by dnes nikdo nevěděl, nebýt významného nálezu ostatků fosilního člověka. Bohužel sláva netrvala dlouho, vědci brzy odhalili, že šlo o podvrh. Dnes, po více než sto letech, navíc známe i pachatele.

Ve druhé polovině 19. století si vědci přestali dělat z Charlese Darwina legraci a začali jeho evolucionistické myšlenky brát vážně. Když poté vyšla kniha O původu člověka, bylo jen otázkou času, kdy lidé začnou pátrat po svých dávných předcích.

Problematiku kořenů lidského rodu nakousnul už sám Darwin, podle kterého byli naši předci podobní čtyřnohým opicím a žili ve stromech. Na základě podobnosti člověka a velkých lidoopů navíc označil za kolébku lidstva Afriku.

I když byly Darwinovy myšlenky revoluční, bez důkazu šlo stále jen o pouhou teorii. K jejímu potvrzení archeologové museli přinést kosti předvěkých lidí. Spustil se proto závod o nalezení spojovacího článku mezi člověkem a opicemi.

Obrovský průlom nastal v roce 1912, kdy amatérský archeolog z Anglie Charles Dawson (1864–1916) oznámil, že hledaný mezičlánek konečně našel.

Vědci vítají nový lidský druh

Na vědecké konferenci Dawson se svým přítelem paleontologem Arthurem Smithem Woodwardem (1864–1944) představili nález, který amatérský archeolog učinil ve štěrkových dolech v Piltdownu. Podařilo se mu objevit úlomky lebky společně s dolní čelistí a několika zuby.

Nález okamžitě vzbudil senzaci. Rekonstrukce lebky z rukou Woodwarda totiž přesně odpovídala představě o hypotetickém článku spojujícím člověka a opice. Tvor měl relativně velkou mozkovnu podobnou modernímu člověku.

Ale dolní čelist a zuby tvarem připomínaly spíše lidoopa. Vzhled lebky tedy přesně zapadl do tehdejších představ o evoluci člověka, podle kterých se nejprve zvětšovala mozkovna a až později došlo k „polidštění“ ostatních znaků.

Nadšená vědecká obec tedy nález přijala a Dawsonovi připadla čest dávného předka pojmenovat. Chvíli byl proto znám pod vědeckým názvem Eoanthropus dawsoni – dawsonův člověk z úsvitu věků.

Nové nálezy umlčují odpůrce

Objev nového lidského druhu vyvolal nadšení. Ale našli se i tací, kteří autenticitu fosilie zpochybňovali od počátku. Důvodem byla hlavně přílišná podobnost dobové představě o vývojovém mezičlánku člověk-opice.

Navíc Dawson odmítal originál svým kolegům zapůjčit, a ti si tak museli vystačit s odlitky. To mezi vědci vzbuzovalo oprávněné podezření.

Již v roce 1913 vyšel v odborném časopisu Nature článek, ve kterém autor tvrdil, že lebka je složena z lidské mozkovny a opičí čelisti. Podobných názorů postupně začalo přibývat.

Jenže v roce 1915 Dawson vytřel zrak všem pochybovačům. Ohlásil totiž objev další lokality, kde údajně našel ostatky jiného jedince druhu Eoanthropus dawsoni. Kvůli velkému povyku kolem zkamenělin však odmítl prozradit, kde lokalita leží. Ve všech publikacích se tak vyskytuje pouze nejasné označení Piltdown II.

Pohřeb Piltdownského člověka

Objevem dalších fosilií nového lidského druhu Dawson umlčel velké množství hlasů z řad odpůrců. Přesto názor, že je to podvrh, neutichnul úplně.

K definitivnímu uznání nepravosti „fosilie“ Piltdownského člověka došlo až po druhé světové válce v roce 1953. Po detailní analýze lebky vědci z Britského muzea a Oxfordské univerzity vydali článek, ve kterém přinesli hned několik důkazů, že jde o padělek.

Podle nich byla lebka složena ze tří částí – mozkovna patřila anatomicky modernímu člověku ze středověku, dolní čelist orangutanovi a zuby šimpanzovi.

Navíc bylo zjištěno, že části, z nichž byla výsledná lebka poskládána, byly obarveny roztokem železa a kyseliny chromové, aby byly stejně barevné. Padělatel také zbrousil zuby a upravil kosti tak, aby do sebe zapadaly.

Jednoznačně šlo tedy o člověka, který se v tom, co dělal, dobře vyznal, uměl pracovat s kostmi a měl jasnou představu, jak by měl spojovací článek mezi člověkem a opicí vypadat.

Podezření padá na Dawsona

Hned, jak se odhalila nepravost druhu Eoanthropus dawsoni, začali vědci hledat odpověď na další otázku, kdo významný objev zfalšoval? Byl to archeologův přítel Arthur Woodward? Nebo dokonce sám autor objevu? Nebo jim falešné kosti někdo nastrčil?

Největší podezření od samého začátku padalo na Charlese Dawsona. Jedním z důvodů byla jeho touha po vědeckém uznání, která je patrná z řady jeho dopisů. Druhým důvodem pak byl fakt, že objevy byly učiněny vždy buď samotným Dawsonem, nebo za jeho přítomnosti.

Navíc se vždy našlo přesně to, co veřejnost žádala. Mnoho otázek se například rojilo kolem vzhledu špičáku pravěkého člověka. „Náhodou“ byl hned dalším objevem ostatků nového druhu právě špičák.

I když byla vina za padělek přisuzována sběrateli a amatérskému archeologovi, nikdy mu vytvoření falzifikátu nebylo přiznáno. Po smrti podezřelého se totiž důkazy sbírají velice těžko. Přesto se v loňském roce vědcům podařilo padělatele usvědčit.

Pachatel objeven!

Badatelé v čele s Isabelle De Groote podrobili kosti, které dříve tvořily lebku Piltdownského člověka, nové analýze.

S pomocí nejmodernějších metod zahrnujících tvarový, rentgenový a DNA rozbor, se vědcům podařilo zjistit, že kosti mozkovny patřily dvěma nebo třem různým lidem, pravděpodobně z období středověku.

Dolní čelist a všechny zuby poté pocházely z kostry mladého orangutana. Právě to ukázalo na Charlese Dawsona coby padělatele. Jako jediný totiž navštívil druhou lokalitu v Piltdownu, kde „našel“ další kosti druhu Eoanthropus dawsoni, včetně zubů.

Navíc se v Dawsonově sbírce našlo minimálně 38 dalších padělaných předmětů. Amatérský archeolog pravděpodobně kvůli slávě a uznání vytvářel „starověké“ artefakty celý život.

Piltdownský člověk byl pak jeho vrcholným dílem, které mu konečně mělo zajistit přijetí do nejvyšších archeologických kruhů.

Charles Dawson zemřel v roce 1916, přesvědčený o své slávě. Jenže kvůli jeho „dílu“ došlo ke zdržení paleoantropologie o dlouhých 41 let.

Místo toho, aby se vědci zabývali důležitými objevy, jakými bylo například Taungské dítě – fosilie prvního objeveného zástupce rodu Australopithecus, zdržovali se výzkumníci nekonečnými dohady o pravosti Piltdownského člověka.

BOX

Závod v objevení spojovacího článku začíná!

*První kosterní pozůstatky lidí byly nalezeny dávno před přijetím Darwinových myšlenek, roku 1771 například luteránský pastor J. F. Esper (1732–1781) nalezl u německého města Bayreuthu lidské kosti společně s kostmi dávno vyhynulých zvířat, ve vědeckém světě se ovšem tyto ojedinělé nálezy setkaly s naprostým nepochopením.

*K přelomu dochází až pod vlivem evolucionismu v polovině 19. století. Přelomovým objevem je nález fosilních zbytků neandertálského člověka v roce 1856, který výrazně přispěl ke zformulování hypotézy o vzniku člověka z „opice“.

*Hlavním zastáncem této teorie byl přírodovědec K. Vogt (1817–1895), který důkladně prozkoumal lebky z Neanderthalu a dospěl k názoru, že i když se nejedná o bytost, která by stála v půli cesty od lidoopů k člověku, naznačují tyto lebky souvislost s lidoopy.

*Na základě této spekulace Vogt předpověděl existenci spojovacího článku, bytosti, která byla tělem člověk a rozumem lidoop.