Byla krásná a posedlá svým vzhledem. Císařovna, která milovala svobodu, ale za svého života mnoho vytrpěla. Proč zrovna ona zaplatila daň za královský život? Pomohly k tomu pouhá náhoda a její sláva.

Nikdo jí neřekl jinak než Sisi, její pravé jméno však znělo Elisabeth Amalie Eugenie. Narodila se na Štědrý den roku 1837 v Mnichově vévodkyni Ludovice a vévodovi Maxmiliánu Josefovi z rodu Wittelsbachů jako čtvrté dítě.

Její zrození provázela šťastná znamení, například přišla na svět už s jedním zoubkem, stejně jako třeba Napoleon.

Šťastné venkovské sídlo

Své dětství více než v rodném Mnichově trávila na venkovském sídle v Possenhofenu. Měla se zde učit hlavně dvorní etiketě a francouzštině, ale místo toho se věnovala jízdě na koni a plavání. Po svém otci zdědila také velký cit pro přírodu a umění.

Jeho vášní se staly hlavně hudba a literatura, což se projevilo i u mladé šlechtičny. Hrávala na citeru a klavír, a dokonce sama psala básně. Otec ji také podporoval v jízdě na koni a učil ji i některé akrobatické kousky, které Sisi bravurně zvládala.

Náhradní manželka

Už když bylo Sisi patnáct let, matka jí začala shánět ženicha z lepších kruhů.

Ale stále se nedařilo nalézt tu „pravou partii“, na rozdíl od starší sestry Heleny, která se měla stát manželkou rakouského císaře Františka Josefa, jenž byl zároveň jejím přímým bratrancem. Helena se na tento post velice pečlivě připravovala.

Když mělo dojít k samotným zásnubám, matka s sebou vzala i mladší Alžbětu, do které se prý mladý císař na první pohled zamiloval. Při zásnubním tanci šel proto rovnou k ní. A to rozhodlo o jejím dalším osudu.

Jako v bavlnce?

Před svatbou pak dorazila nevěstina garderoba, ukrytá ve 25 kufrech. V nich se nacházely čtvery plesové šaty, 17 večerních šatů nebo 19 letních šatů navržených podle poslední módy. Šatník doplňovalo 113 párů bot, 168 hedvábných punčoch nebo 16 klobouků.

Vše v hodnotě 50 000 zlatých. Když Sisi dorazila, František Josef za ní skočil na loď, aby budoucí císařovnu před zraky všech vzal do náruče a vášnivě políbil.

Královská láska

Podle všeho i mladá Sisi našla v panovníkovi velké zalíbení, což v té době nebylo u předem domluvených sňatků obvyklé. Ke svatbě došlo 27. dubna 1854 v 19 hodin večer v augustiniánském kostele ve Vídni.

Kostel byl osvícen 15 000 svíčkami a vyzdoben červeným sametem. Po svatbě dostala Sisi od svého otce 50 000 zlatých, které poté její manžel dorovnal o dalších 100 000 zlatých.

Také získala jako dar svatebního rána 12 000 zlatých, podle zvyku za ztracené panenství. Mladá císařovna navíc obdržela 100 000 zlatých výhradně pro vlastní potřebu, a to pro případ, že by ovdověla.

Tlak dvora

Matka Ludovika o ní měla velké starosti, neboť Sisi v době svatby bylo jen sedmnáct let. Uklidňovalo ji ale, že se o ni postará její sestra Žofie. Jenže už v té době se u Sisi projevovaly první deprese.

Necítila se totiž tak svobodně, musela dodržovat veškeré královské povinnosti a nedostávalo se jí potřebného soukromí. I přesto začala s potřebným studiem. Učila se dějiny monarchie a také jazyky, používané na jejím území.

Musela se například naučit čistou němčinu, bez bavorského přízvuku, češtinu, polštinu, rumunštinu, italštinu, ale také angličtinu, francouzštinu, latinu, a dokonce starořečtinu a novořečtinu.

Založení rodiny

Velmi krátce po svatbě přišly na svět tři děti. Prvorozená dcera Žofie však zemřela už ve dvou letech poté, co ji Alžběta vzala s sebou na jednu ze svých cest po Uhrách. Tam malá Žofie onemocněla a po pár dnech zemřela.

Alžbětu to hluboce zasáhlo, a to až do takové míry, že si přestala všímat dalších dvou dětí. Po dalších deseti letech se jí narodila nejmladší dcera Marie Valerie, o které Alžběta říkala „má jediná“ a jako jediné císařské dítě pocítila matčin cit.

Maďarská císařovna

Na trůnu se však Sisi cítila velmi osaměle, protože na ni František Josef neměl skoro žádný čas. Psychické problémy se proto začaly projevovat i fyzicky a císařovna vážně onemocněla. Lékař jí proto doporučil ozdravný pobyt na jihu.

Když se císařovna vydala do Uher, pookřála a byla velice spokojená a šťastná. Velmi si oblíbila maďarskou šlechtu, a proto i později zasáhla do rakousko-uherského vyrovnání. Jenže čím víc ji milovali Maďaři, tím méně byla oblíbená v Rakousku.

Posedlá krásou

Do jiných politických záležitostí se příliš nevměšovala. To hlavní, čím vešla do dějin, byla její starost o vlastní zevnějšek.

Největší císařovninou chloubou byly hlavně krásné dlouhé husté hnědé vlasy, o které se celý život velmi pečlivě starala, respektive na to měla najatou speciální kadeřnici. Každý den je česala dvě hodiny.

Po tomto procesu jí vypadlé vlasy přinesla kadeřnice na stříbrném podnose, a podle toho, kolik jich vypadlo, dostala trest. Jejich mytí pak probíhalo dvakrát měsíčně pomocí třiceti žloutků a francovky. Po umytí se vlasy oplachovaly vývarem ze slupek vlašských ořechů.

Brutální diety

Sisi velmi dbala nejen o své vlasy, ale i o postavu. Vážila se třikrát denně a jednou denně si měřila obvod pasu, lýtek a stehen. Ví se, že její váha nikdy nepřekročila 55 kilogramů, což při její výšce 172 cm bylo velmi málo.

K tomu jí dopomáhala speciální dieta, během níž pila směs ze syrových vajec nebo obrovské množství studeného kravského mléka či šťávu ze syrového masa. Pokud sportovala, připravovala si speciální vývary z hovězího, kuřecího, srnčího a koroptvího masa. K tomu vypila dvě sklenice vína.

Nejlepší jezdkyně na světě

Na koni jezdila i jako císařovna, velmi ráda se účastnila mnoha honů, a dokonce jezdila vždy v čele. Tuto její oblíbenou sportovní kratochvíli zastavily až revmatické potíže, ale císařovna nezahálela a přesedlala na šerm.

Nutno podotknout, že měla talent a její trenéři se s ní báli utkat. Velmi často rovněž podnikala dlouhé túry, během nichž dokázala pochodovat bez přestávky i 8 až 9 hodin, což činilo problémy hlavně jejímu doprovodu.

Na tyto dlouhé procházky byla zvyklá už od dětství, kdy jí otec vštípil, že mezi každým krokem se dá odpočívat. Nikdy si také nesedala, dokonce ve svém pokoji neměla ani židli.

Synova smrt

Další ranou v osudu císařského páru byla sebevražda syna Rudolfa, který se měl stát následníkem trůnu. František Josef z něj chtěl vychovat vojáka.

Jenže Rudolf byl velmi citlivý chlapec, kterého jeho vychovatel doslova týral, a tak mu Sisi obstarala vychovatele mírnějšího. V dospělosti měl Rudolf vážné zdravotní potíže, a proto bral na utišení bolesti morfium a pil velké množství alkoholu.

Problémy mu přinášelo i nešťastné manželství se Štěpánkou Belgickou. Útěchu tak Rudolf hledal v mnoha milostných dobrodružstvích, při nichž si uhnal kapavku. Postupně začal uvažovat o sebevraždě.

Mimo jiné i proto, že politické názory, které mu byly blízké a k nimž se hlásil, byly označovány za zradu Rakouska-Uherska. Tragický příběh vyvrcholil 30. ledna 1889, kdy se na zámečku Mayerling zastřelil spolu se svou milenkou Mary Vetserovou. Po jeho smrti už Sisi chodila jen v černých šatech.

Je jedno, kdo zemře

Sisi se pak rozhodla převážně cestovat, aby neupadala do depresí, které ji sužovaly čím dál víc. V září 1898 se vypravila do Territetu u Montreaux, aby se zde sešla se svou přítelkyní Julií Rothschildovou a nakoupila dárky vnoučatům.

Na zámku se dobře bavily, poslouchaly hudbu a povídaly si o poezii. Když se pak vracely se svou dvorní dámou do ženevského přístavu na loď, objevil se v jejich blízkosti podivný muž.

Ten podle výpovědí udělal pohyb, jako by zakopl, a při tom prudce vrazil speciálně upravený pilník císařovně do hrudi. Byl to italský anarchista Luigi Lucheni. Původně chtěl zabít prince Henryho Orleánského.

Ten do města nakonec nepřijel, a proto si vybral za oběť císařovnu, a to jen kvůli tomu, že představovala symbol monarchie.

O bodnutí ani nevěděla

Zbraň pronikla do hloubky 8,5 cm a zlomila se o čtvrté žebro. Hrot prorazil dolní kraj plicního laloku a zasáhl levou část srdeční komory. Sisi se skácela k zemi, ale velmi brzy se zvedla. Lidem dokonce ještě vlídně děkovala za pomoc a šla dál k přístavu.

Na lodi se jí však udělalo nevolno, přičemž si stěžovala, že ji bolí na prsou, a omdlela. Když pak otevřela oči, zašeptala poslední větu ve svém životě: „Co se to se mnou stalo?“ Dvorní dáma ji následně roztrhla šaty a uviděla na hrudi jen malou krvavou skvrnu.

Své zranění si císařovna neuvědomovala zřejmě proto, že krev tekla jen pomalu, ven vytekla jen jediná kapka krve.

Získal vytouženou slávu

Anarchistu ihned zadrželi kolemjdoucí a odvedli ho na policii. Lucheni se nesnažil vůbec zapírat, a naopak byl na svůj čin velmi hrdý. Získal to, co chtěl – proslavil se zavražděním někoho slavného a významného.

Do vězení mu chodilo obrovské množství dopisů od vídeňských žen, které si přály jeho smrt. U soudu pak prohlásil, že by osudný čin provedl znovu. Rakouský soud ho odsoudil na doživotí, ale Lucheni se v roce 1910 ve své cele oběsil.

Nikdy se nedozvěděl, že zabil ženu, která už o život neměla zájem a chtěla zemřít. Paradoxně zemřela osoba, která monarchii nesnášela a v mnoha ohledech se dala považovat za první a zároveň poslední emancipovanou panovnici na císařském trůnu.