Město Třebíč se může pochlubit jedinečnou, kompletně dochovanou židovskou čtvrtí v Evropě. Jde navíc o jedinou židovskou památku, registrovanou organizací UNESCO, mimo území Izraele.
Křivolaké uličky mezi domky postavenými v několika stavebních slozích, miniaturní dvory s nízkými vchody, tmavé průchody a náměstíčko, velké jako dlaň. To je židovská čtvrť v západomoravské Třebíči, která vypadá jako zmenšený svět.
Na malém prostoru se krčí 123 obytných domů, osou jsou dvě dlouhé ulice (Blahoslavova a L. Pokorného). Kdysi tu místní měli svoji radnici, chudobinec, nemocnici, hřbitov, školu, dvě synagogy, rabínův dům a spoustu obchůdků.
Židé tu žili už ve středověku, zřejmě někdy od 12. století. První zprávy se dochovaly z roku 1338. Zápisky o třebíčských Židech nacházíme i v Martyrylogii, židovské pamětní knize v Norimberku.
Výpalné za celé město
Už v dobách dávno minulých to nemají Židé v Třebíči lehké. Jejich práva jsou značně omezena a prakticky za všechno musejí platit. „Chceš mít, Žide, děti? Plať! Chceš se ženit? Plať!“ nařizují tehdy konšelé.
Podle familiantského zákona, který omezoval počet Židů ve městech, dostává nejstarší syn rodiny číslo, za které musí zaplatit 300 zlatých (v 19. století to byl roční plat zedníka). Jen jeho držitel se směl oženit.
Židé platí za hřbitov, za špitál, za místo na tržišti, a když tudy táhnou Napoleonovi vojáci, museli zaplatit výpalné za celé město. Židovský hřbitov se hebrejsky nazývá „bejt olam“ (dům věčnosti), a ten třebíčský patří mezi zdejší nejnavštěvovanější památky.
Se svou rozlohou 12 000 m2 se řadí mezi největší v Čechách. Nejstarší náhrobek pamatuje rok 1641.
Krutá doba nacistická
Nejhorší situace nastane v roce 1942, za nacistické okupace. Přímo z Třebíče jsou vypraveny dva velké transporty do Terezína s označením Av a Aw a v nich se tísní celkem 1 371 Židů z města a okolí. Nacistům se podaří vyvraždit téměř všechny původní obyvatele.
Domů se po válce údajně vrátí pouhých deset osob. Ještě jednou se nad židovskou čtvrtí stahuje mrak, a to v 70. letech minulého století. V té době totiž na městském úřadě leží plán, jak celou čtvrť zbourat a postavit zde pravé „socialistické“ paneláky. Naštěstí dojde k realizaci jen na papíře.
