„Rozhodl jsem se, že si vypěstuju závislost. To jediný mě může zachránit před tím, abych si ustřelil palici,“ rozkřikne do světa zpěvák Kurt Cobain. Je mladý, talentovaný, přesto neví co s vlastním životem. Raději se proto poddá opojné moci závislosti, která však skončí tragédií.
Nejprve je nevnímáme, protože nám přijdou neškodné. Pak se náhle usadí v hlavě a začnou nám dělat ze života peklo. Zasahují do soukromého i pracovního života, nenechají nás ani chvilku v klidu. Řeč je o závislostech, které však nemusí být jen na návykových látkách. Pojďte se společně s EPOCHOU podívat na nešvary, které nám naše uspěchaná doba servíruje na stříbrném podnose.
TĚLO JAKO Z MODELÍNY
Co: závislost na plastických operacích
Mít přitažlivé tělo svůdných křivek je snem milionů mužů i žen. Ať už jde o větší prsa, facelift obličeje, plnější rty nebo ploché břicho. Není se co divit, dokonalost na nás z módních magazínů či sociálních sítí doslova křičí, a málokdo je vůči této masáži imunní. Pokud je na našem těle něco, co nás přivádí na pokraj zoufalství, a máme možnost to změnit, většinou se rozhodneme pro návštěvu odborníka.
Začarovaný kruh
Pokud operace přispěje k lepšímu pocitu z vlastního těla, je vše v pořádku. Čím dál častěji se ale stává, že „pacientům“ jedna operace nestačí nebo jim výsledek připadá nedostačující. V té chvíli už se jedná o dysmorfofobii, tedy o poruchu vnímání vlastního těla. Největší zákeřnost, ale spočívá ve faktu, že ani po plastické operaci nemá pacient vyhráno, jen se dostává do začarovaného kruhu. Se svým tělem, nebo jeho částí, je totiž stejně nespokojen bez ohledu na výsledek. Situaci nepomáhají ani vouchery od příbuzných či partnerů, kteří tím chtějí udělat pod stromečkem terno.
Ať žije Amerika
Jen za rok 2017 je v USA provedeno na 17,5 milionu chirurgických a kosmetických zákroků. K nejčastějším se řadí plastika prsou s počtem 300 tisíc zákroků, následovaná liposukcí, které je provedeno na 246 tisíc zákroků. Zářným příkladem je filmový, hudební nebo módní průmysl, kde se hvězdy pod rukama bílých plášťů mění k nepoznání. Jednou z nejznámější závislaček je bezpochyby Donatella Versace (*1955), která ztratila schopnost stárnout s grácií. Podobně je na tom herec a někdejší sex-idol Mickey Rourke (*1952) nebo kdysi Michael Jackson (1958–2009)
POHYBEM K DOKONALOSTI
Co: závislost na cvičení
Je jedno, jestli jsou zrovna unavení nebo nemocní. Představa, že by vynechali svou pravidelnou dávku tréninku jim „trhá žíly“. Cvičení je pro ně středobodem jejich života, kterému se mnohdy nemůže vyrovnat ani rodina nebo partner. Jejich oázou klidu je zkrátka a jedině fitness centrum.
Raději se udřu, než vynechat…
Raději se udřou do bezvědomí, než aby si dopřáli chvilku odpočinku. Podobné je to i s úrazy, které si raději ošetřují, doma pod rouškou tmy, v obavě, že by se z nich mohlo vyklubat něco vážnějšího. Pro všechny horlivé milovníky cvičení je však typická jedna věc – pohybem se obvykle snaží zamaskovat palčivější problémy. Jestliže jim v životě chybí kontrola, kde jinde ji znovu nabýt než v posilovně, kde jsme pány situace. Jeden ze starších výzkumů z roku 2009 do světa vypustí informaci, že závislost na cvičení se nápadně podobá závislosti na heroinu. Pokud proto mají lidé jen jednu jedinou lekci vynechat, objevují se u nich i stejné abstinenční příznaky jako jsou zimnice, třes nebo nekontrolovatelné tiky. V roce 2013 podobnou závislostí trpí zhruba 8 procent pravidelných návštěvníků posiloven. Bez odborné pomoci si však postižení nevystačí.
TALÍŘ PLNÝ TRAGÉDIE
Co: závislost na zdravé výživě
Pravidelný přísun ovoce a zeleniny, odmítání sladkostí či omezování tuků, není nic, nad čím bychom se měli víc pozastavovat. Dopřát našemu tělu „přírodní detox“ by měl někdy každý z nás. Problém se začíná rýsovat až ve chvíli, kdy se ze studování etiket stává posedlost a z konzumace sladkostí výčitka. Tehdy se totiž do života nenápadně vloudí ortorexie – závislost na zdravém jídle, která je však podle odborníků srovnatelná a nebezpečná jako mentální anorexie nebo bulimie.
Hlad je nejlepší kuchař
Nejprve vše začíná vyřazením alkoholu, kávy nebo polotovarů, na což se později nabalují další důvody proč nejíst výrobky z pšenice, cukru nebo dokonce mléčné výrobky. Restaurace se pro ně stávají tabu, nemluvě o návštěvě přátel a známých, u kterých se vymlouvají, proč nejí. Problém ale skutečně nastává až ve chvíli, kdy se počet potravin, který je nemocný ochotný sníst, ztenčuje. Pak totiž dochází k prekérním až nebezpečným situacím. Jakmile daná pochutina není dostupná, raději vůbec nejí. Podle odborníků se ortorexie týká nejčastěji mladších generací, pro které není problém trávit hodiny u internetu a hledat si složení potravin nebo nejvyváženější jídelníčky. Léčba je však, stejně jako u anorexie a bulimie složitá. Nemocní si totiž problém odmítají připustit a do ordinace lékařů proto přichází až ve chvíli, kdy jim tělo vypovídá službu.
Facebook
Twitter
Google+
RSS