Druhá světová válka byla nejhorším válečným konfliktem v celých dějinách lidstva. Lidé umírali na frontách, ale i v koncentračních táborech. Mimo to ale měli nacisté v záloze speciální skupiny, které měly jediný úkol – vraždit!

O Hitlerových tzv. komandech smrti leckdo slyšel. Jednotky SS, wehrmacht nebo gestapo patřily mezi nejobávanější skupiny vůbec.

Zatímco na frontě postupovaly jednotlivé armády, v okupovaných zemích řádily v pozadí skupiny Einsatzgruppen. Tyto jednotky pracovaly především na území východní Evropy. Jejich plán byl jasný – zlikvidovat všechny nepřátele!

Dodnes se neví přesný počet jejich obětí, ale udává se, že jenom v Sovětském svazu byly zlikvidovány zhruba 2 miliony osob, z toho asi 900 000 Židů.

Zrodila se již před válkou

Uskupení Einsatzgruppen vzniklo ještě před začátkem války. Zřídili ji vedoucí představitelé nacistického Německa, Heinrich Himmler (1900–1945) a Reinhard Heydrich (1904–1942).

Jednotku tvořili většinou příslušníci tajné státní policie, gestapa nebo SS. K jejich první akci došlo během anšlusu Rakouska, kdy měli získat důležité dokumenty a obsadit všechny vládní budovy. Poté následovaly Československo a Polsko. A právě zde začal do té doby nevídaný teror.

Žádné slitování

Příslušníci Einsatzgruppen likvidovali obyvatele okupovaných zemí velmi brutálně. Většinou místní obyvatele vyhnali z jejich domovů a shromáždili je na odlehlém místě. Pak je postupně stříleli u předem připravených masových hrobů.

Jednotka nešetřila ani ženy, které nacisté znásilňovali. Ostatní, kteří přežili, pak byli převáženi do koncentračních táborů.

Jelikož někteří členové skupiny měli problémy s psychikou a nezvládali takové masakry, jednotka začala experimentovat s metodou usmrcení plynem z výfukových zplodin. Tento způsob se ale neosvědčil, jelikož byl pomalý.

Zvrácená zábava

O tom, že se jednalo o velmi brutální jednotku, která páchala ta největší zvěrstva, svědčí i tzv. lov pro zábavu. Lidé, jež stačili před komandem utéct, se schovávali v místních lesích.

Členové Einsatzgruppen tak obyvatele nechali utíkat a následně je stříleli jako zvěř při lovu. Podobnou záležitostí bylo využívání odsouzených jako terčů při cvičných střelbách.

Také se objevovaly případy, kdy jednotka přemístila lidi na dopravní lodě, které následně potopila. Velmi často ve spolupráci s jednotkou Waffen-SS zapalovala budovy s lidmi uvnitř.

Vyvraždění polské inteligence

Po obsazení Polska se jednotka neštítila zabíjet všechny nežádoucí osoby. Cílem Adolfa Hitlera a jeho komanda bylo terorizovat a zneškodňovat veškerou polskou inteligenci včetně duchovenstva, učitelů a šlechticů.

Himmler se domníval, že jakmile se mu podaří zničit nejschopnější osobnosti, národ se promění v poddanou otrockou masu.

Pobouření armádních velitelů

Pozornosti Einsatzgruppen neušli ani Židé, Romové a mnozí další. Už v této době se ale proti metodám Einsatzgruppen bouřili někteří velitelé armád s tím, že jednotka porušuje pravidla válčení a není efektivní.

Hitler přesto rozhodl, že armáda skupinu musí tolerovat a pomáhat jí. Jednotce se spolu s wehrmachtem podařilo vyhnat a zabít několik stovek tisíc Židů.

Komando proniká do Ruska

V květnu 1941 vznikly jednotky určené do oblasti Sovětského svazu, kam byl plánován německý útok pod krycím názvem Operace Barbarossa. Vytvořily se čtyři hlavní skupiny Einsatzgruppen, přičemž každá mířila jiným směrem.

Hlavním úkolem v Sovětském svazu bylo zajištění potřebných dokumentů, především těch komunistických, likvidace všech vysokých představitelů státu a také eliminace židovského obyvatelstva.

Boj proti partyzánům a bolševikům

Himmler v červnu 1941 navrhl vrcholným představitelům SS záměr snížit počet obyvatel Sovětského svazu o 30 milionů lidí.

Nešlo ale jen o eliminaci národa, velkou motivací byl i zabavený majetek a ukořistění velkého množství potravin. V této oblasti pak Himmler vydal rozkaz, že mají být zastřeleni všichni židovští muži ve věku 15 až 45 let. Jednotka byla také určena k vyhlazování Romů a duševně nemocných.

Masakr u Kyjeva

Příslušníci jednotek se neštítili ničeho. K největšímu krveprolití došlo 29. a 30. září 1941 v údolí Babí Jar severozápadně od Kyjeva. Místní Židé se dostavili na určené místo a následně byli odvedeni do rokle, vzdálené asi 3 km od města.

Poté je nacisté rozdělili do skupin, odebrali jim cenné věci a dokumenty, a nechali je vysvléct donaha. Následně do strže sestoupili muži, ženy i děti, přičemž byli nuceni lehnout si obličejem k zemi. Nacisté je poté střelili zezadu do hlavy.

Jatka trvala dva dny a podle zprávy zde bylo zavražděno 33 771 Židů. Jednalo se tak o největší hromadnou vraždu v dějinách vůbec.

Podpora povstání v Pobaltí

Jednotky se těšily velkému úspěchu hlavně v Pobaltí. A to nejen svou zásluhou, ale i s pomocí místních obyvatel. Jednou ze strategií jednotek v okupovaných zemích bylo i podněcování k povstání proti židovskému obyvatelstvu na základě falešných obvinění.

Tyto metody se praktikovaly především v Lotyšsku, Litvě nebo na Ukrajině.  Na území dnešního Lotyšska byly oddíly Einsatzgruppen nejúspěšnější. Tehdejší židovskou menšinu s počtem 83 000 lidí zredukovala skupina na pouhých 900 lidí!

A podle hlášení určených pro Himmlera zlikvidovalo komando během několika měsíců téměř 140 000 lidí.

Krvavé slovenské povstání

Smrtící komanda ale nepůsobila pouze ve státech východní Evropy, v roce 1944 operovala Einsatzgruppen i na slovenském území. V tom roce vypuklo na Slovensku národní povstání, které měla jednotka potlačit.

Zemřelo tak 5000 Slováků včetně žen, dětí a starých lidí a vypáleno kolem 90 slovenských vesnic. Kromě toho poslali příslušníci skupiny přibližně 9000 místních Židů do koncentračních táborů.

Komando do Velké Británie?

Němečtí historici zjistili, že v roce 1942 byla dokonce vytvořena Einsaztgruppe, která měla být vysazena do Velké Británie. Vznikl i seznam, známý jako Černá kniha, ve kterém bylo zapsáno celkem 2300 jmen osob, které měly být uvězněny gestapem.

V seznamu se objevilo dokonce jméno britského ministerského předsedy Winstona Churchilla (1874–1965), významných novinářů, ale také členů československé exilové vlády.

Spravedlnost se nekonala

Po skončení války stanulo z celkových 3000 vojáků, působících v Einsaztgruppe, před Norimberským soudem pouze 24 mužů.

Ti byli obviněni ze zločinů proti lidskosti, za válečné zločiny i členství v SS. K soudu, který byl zahájen 15. září 1947 byli ale dohnáni jen někteří z nich.

Mezi nimi byl Otto Rasch, velitel skupiny C, a Otto Ohlendorf, který měl na starost skupinu D. Ohlendorf se u soudu bránil tím, že akce probíhaly v německé sebeobraně a Židi byli zabíjeni proto, že prý sympatizovali s bolševiky.

K trestu smrti došlo u „pouhých“ 4 mužů. Nejhorší lidská „zvířata“ tak žila po válce v klidu dál.