V Čeljabinské oblasti Ruska najdete jezero Karačaj, které je tak radioaktivní, že stačí na jeho břehu okounět deset minut a nachytáte smrtelnou dávku radiace.

Pokud budete po břehu jezera brouzdat hodinku, máte téměř jistotu, že vás nachytané záření zabije do několika hodin. Přitom je to na první pohled jen taková nevelká nudle, co má délku sotva 500 metrů a v nejširším místě sotva 100 metrů.

V roce 1990 dosahuje na břehu naměřená intenzita záření 4,44 exabecquerelu. Úroveň radiace je 600 rentgenů za hodinu, přičemž za smrtelnou dávku se obvykle označuje 100 rentgenů za hodinu po dobu několika hodin.

Protože Stalin chce bombu…

Neradostná historie jezera se začíná psát s koncem války, kdy Josif Stalin (1878–1953) při pohledu na Hirošimu a Nagasaki také zatouží po atomové bombě.

Už koncem roku 1945 je vysláno 70 000 vězňů, kteří mají v oblasti postavit podzemní komplex (později dostane jméno Majak) a nad ním město pro 100 000 lidí, kteří se mají na výrobě nové hračky podílet.

„Vše se stavělo ve spěchu, aby se s výrobou mohlo začít co nejdříve, takže na bezpečnost se kašlalo,“ říká ruský radiobiolog Vladimir Tarabukov. Platí to i pro bezpečnou likvidaci odpadu. Radioaktivní voda se vypouští do řeky Teča a odpad hází do jezera Karačaj.

Prach jsi a prach tě na prach obrátí

O deset let později, když začne jezero vysychat, se situace markantně zhoršuje. Sediment na dně totiž dosahuje výšky zhruba 3,5 metru a skládá se téměř výhradně z vysoce radioaktivního odpadu.

Nejhorší situace nastává v roce 1967. Extrémní sucho výrazně sníží hladinu a promění bahno na dně v jemný radioaktivní prach, který vítr roznáší po okolí.

Zasaženo je téměř půl milionu lidí, kteří tak v sobě mají dávku odpovídající té, kterou nachytali po explozi atomovky obyvatelé Hirošimy.

Strana velí zabetonovat

Přesto trvá ještě téměř deset let, než se soudruzi konečně rozhoupou k akci.

Nechají vysídlit 20 nejbližších vesnic a začne zavážka jezera, která má zabránit pohybu usazenin. V letech 1978 až 1986 je dno pokryto více než 10 000 dutými panelovými bloky, které jsou navíc zpevněny betonem a zahrnuty zeminou.

Jezero je víceméně zabetonováno a dnes z něj zůstává jen ona úzká nudle. Ovšem jak ukazují přístroje, není o nic méně smrtící než dřív.