Sklidil první Londýňan s deštníkem posměch?

„Jen se na něj podívejte!“ ukazují si Londýňané s úšklebkem na britského cestovatele a filantropa Jonase Hanwaye.

Roku 1760 se nese městem, a když se z oblohy spouští déšť, pohotově roztahuje deštník, věc v britské metropoli té doby nevídanou.

Výsada aristokracie, nebo rovnou císařů. Deštníky se podle dochovaných zápisů nebo vytesaných reliéfů používají už ve starověku, ovšem jen mezi úzkou skupinou osob. Masového rozšíření jako módní doplněk se dočkají až v antickém Řecku.

Zde jsou nezbytností pro dámy. Muži s deštníkem – tedy spíše slunečníkem – působí zženštile a koledují si o posměch.

Jonas Hanway se s praktickou pomůckou seznámil na cestách v Persii.

Schovaná madona

Madona na obraze italského mistra Girolama dai Libri (1474/1475–1555), představitele rané renesance, trůní pod deštníkem, který svírá cherubín. Jde o vůbec jeden z prvních dokladů použití deštníku v Evropě.

Ve středověku na starém kontinentu pravděpodobně tyto pomůcky neexistovaly. Lidé se za deště raději choulili do svých plášťů.

Reklamu dělá princezna

Orleánská vévodkyně Alžběta Šarlota Falcká (1652–1722), manželka mladšího bratra krále Ludvíka XIV. (1638–1715), udává ve Versailles módní tón. Když se nadchne pro výtvor pařížského obchodníka Jeana Mariuse – zavírací deštník o váze nižší než jeden kilogram –, její vznešení přátelé ji rádi napodobí.

S výrobci deštníků se ve městě nad Seinou postupně doslova roztrhne pytel. V roce 1769 v Paříži otevírá dokonce půjčovna deštníků, která ochotně vyjde vstříc každému, koho na ulici zastihne nečekaná průtrž mračen.

V antickém Řecku používají deštníky, či spíše slunečníky, jen ženy.

Posměch na ulici

V deštivém Londýně se deštníky paradoxně ujímají až se zpožděním. Jonasi Hanwayovi (1712–1786), který si jejich nošení osvojil v Persii a do ulic britské metropole s nimi vyrážel dobrých 30 let, se lidé nejdříve posmívali.

V roce 1788 už je ale možné v londýnských novinách nalézt inzeráty na prodej deštníků.

Když ale vyrazí s deštníkem do Londýna, lidé se mu zpočátku posmívají.

Připravený do kapsy

Britský průmyslník Samuel Fox (1815–1887) si nechává patentovat kovovou konstrukci deštníku. Do té doby se vyráběla ze dřeva nebo velrybích kostic.

Později přibude vychytávka v podobě teleskopické tyče a hedvábí nahradí jiné, levnější druhy látek. Pak přicházejí na řadu mimořádně skladné kapesní deštníky, jejichž původ leží v Maďarsku.