Bratři Medicejští byli napadeni v katedrále Santa Maria del Fiore. Zatímco mladší Giuliano útok nepřežije, Lorenzovi se podaří uprchnout. Část spiklenců se mezitím pokusí obsadit Palác signorie. Starosta se jim však ubrání a nechá zvonit na poplach.

Přivolaní Florenťané se na vetřelce vrhnou a rázně s nimi skoncují.

 „Potřebujeme místo pro sídlo světské moci a pro setkávání lidí!“ usoudí městská rada (signorie) Florencie. Jako nejvhodnější prostor pro zřízení pomyslného „občanského srdce“ města vybírá na konci 13. století volné prostranství nedaleko řeky Arno.

A nejspíš proto, že zdejší výstavba bude probíhat postupně, získá Náměstí signorie (Piazza della Signoria) neobvyklý, asymetrický tvar písmene L. Kolem roku 1380 je poprvé vydlážděno, nicméně původní středověké kameny se do současnosti nedochovají.

Zmizí v 80. letech minulého století, kdy na náměstí probíhá archeologický výzkum.

Spiklenci budou viset

K dominantám nejznámějšího florentského náměstí patří Starý palác (Palazzo Vecchio), který připomíná pevnost. Původně se jmenoval Palác městské rady (Palazzo della Signoria) a dodnes slouží jako radnice.

Stavět se začíná v roce 1299 nejspíš podle plánů italského architekta Arnolfa di Cambia (asi 1240–1300/1310).

Právě z oken Starého paláce Florenťané pověsí část spiklenců, kteří se v roce 1478 pokusili svrhnout vládce města Lorenza Medicejského (1449–1492).

V současnosti je budova z větší části přístupná veřejnosti a k jejím největším lákadlům patří nádherné sály se vzácnými freskami.

Útok na obrazy

Nábřeží řeky Arno spojuje s Náměstím signorie Palác Uffizi. Dlouhou budovu, rozdělenou úzkým dvorem, nechává v 16. století vystavět Cosimo I. jako sídlo pro úředníky.

Později je přeměněna v galerii, která se dnes chlubí největší sbírkou renesančního výtvarného umění na světě. Ta se v roce 1993 ocitla ve velkém nebezpečí, jak líčí současný spisovatel Antonín Polách:

„Italská mafie nechala na dvoře Uffizi explodovat nákladní auto, naložené výbušninami. Vedle pěti mrtvých si vyžádal tento atentát nenapravitelné umělecké škody. Řada děl byla zničena nebo poškozena, mnoho z nich se už nepodařilo zrekonstruovat.“