Poštmistr Drouet sleduje dění na ulici a přemýšlivě se drbe na temeni hlavy. „Kde já už jsem ho viděl?“ říká si. Vtom hrábne do kapsy a vytáhne minci s portrétem francouzského krále. Je to on! Nasedne na koně a letí zalarmovat příslušné orgány. Do rána je královský pár zpět v rukou revolucionářů.
O dopadení francouzského krále Ludvíka XVI. (1754–1793) a jeho rodiny nelze hovořit jinak než o obrovské smůle.
Zdánlivě nejnáročnější část jejich útěku, a to vyplížit se nepozorovaně z domácího vězení v Tuilerijském paláci v Paříži, se přitom obešla bez potíží.
V přestrojení za lokaje a guvernantku pak pokračují k východním hranicím, kde už na ně má podle domluvy čekat přítel, vévoda de Choiseul (1760–1838), s dragouny.
Dvěma koním se ale rozbil postroj a výprava proto za účelem opravy řemenů udělá delší zastávku v obci Sainte-Ménehould. Právě zde si královské rodiny v přestrojení všimne všetečný poštmistr Jean-Baptiste Drouet (1763–1824).
Štědrá odměna
Nemá velké ambice, ale sympatizuje s idejemi Velké francouzské revoluce. Navíc si domyslí, že pokud se teď zachová chytře, může mu z toho i něco kápnout. Kvapem odjede do Varennes, nedaleké obce ve směru cesty kočáru. „Hola!
Král utekl a blíží se sem!“ zasype informacemi místního zplnomocněnce a pobízí ho k zákroku. Ten okamžitě vydá příkaz vojákům a v noci na 21. června 1791 jsou Ludvík, Marie Antoinetta (1755–1793) i jejich děti zatčeni.
Následuje další věznění a nakonec smrt pod gilotinou. Drouet je za svůj čin odměněn částkou 30 000 franků a dostává místo v Národním konventu (předchůdce Zákonodárného shromáždění). Coby významný představitel revolučního režimu však padne do rakouského zajetí. Je uvězněn, pokusí se utéct na improvizovaném padáku, ale zlomí si nohu.
(Zdroj: HISTORY revue)
