Z císařských komnat se ozývá přerývané oddechování. Patří Neronovi, jehož ve snu opět pronásleduje matčin duch. „Proč jsi mě zabil, můj synu,“ vyčítá mu Agrippina, a vrhá se na něj. Upocený Nero se s křikem probouzí.
Trápí ho „jen“ výčitky svědomí, nebo mu o život skutečně usiluje přízrak zavražděné matky?
Věhlasnou věštírnou se line opojná vůně. Neronova (37–68) matka Julia Agrippina mladší (15–59) jí pomalu míří do hlavní síně, kde na ni čeká orákulum.
„Stejně jako další členové vládnoucí dynastie a většina běžných Římanů i ona připisovala velkou váhu věšteckým předpovědím,“ vysvětluje historik Michael Grant (1914–2004), co budoucí císařovnu přivádí do oněch míst. Od orákula chce vědět, co ji v budoucnu čeká.
„Budou se vám klanět davy a váš syn si nasadí věnec s olivovou ratolestí,“ zní první část proroctví.
Ta druhá už tak příznivá není. Agrippina se dozvídá, že ji ze světa sprovodí její vlastní syn. „Ať mě zabije, jen když se stane císařem,“ odvětí podle legendy. Prorocká slova se záhy začnou vyplňovat…
Vražda na šestý pokus
„Byla neskutečně krásná,“ říká Nero, když si prohlíží nehybné tělo své matky. A oči se mu zalívají slzami. Císařův zármutek je ale jen hraný. To on ji totiž nechal zavraždit.
Matce nemohl přijít na jméno ze dvou důvodů, Agrippina byla především velmi silnou ženou, která de facto vládla za něj. Navíc mu nechtěla povolit rozvod s nenáviděnou manželkou. V roce 58 se proto Nero rozhodne jednat.
„Třikrát se ji pokusil odklidit jedem, poznal však, že je obrněna protijedy,“ píše historik Suetonius (asi 75–140). Teprve na šestý pokus je císař úspěšný. V březnu roku 59 ubodají Agrippinu členové Neronovy osobní stráže.
Panovník poté svoji matku zpopelní a bez obřadu uloží její ostatky do neoznačeného hrobu v Misenu.
Pomoc perského mága
Ve tvářích sluhů i otroků je patrný děs. Polonahý Nero totiž pobíhá jako smyslů zbavený po potemnělém paláci a cosi ze sebe vyráží. Podle vlastních slov spatřil na chodbě přízrak své matky. Agrippina se mu má nejprve zjevovat jen ve snech.
Poté ho prý ovšem začne pronásledovat přímo v císařské rezidenci. „Zadržte ji! Zadržte ji! Chce mě stáhnout do podsvětí,“ ječí rusovlasý monarcha. Když se konečně uklidní, nechá poslat pro perského mága, který tehdy přebývá v Římě, aby ducha zahnal.
Ten ovšem selže. Agrippina se prý v paláci zjevuje i nadále.
Návštěva nekromanteionu
Vyděšený Nero opatrně sestupuje do podzemní svatyně. Na radu svých blízkých se vydává do nekromanteionu, chrámu, v němž kněží navazují kontakty s mrtvými.
„Pověrčivý císař si zde dal věštcem Tiridatem vyvolati matku svou, již zavraždil, aby ji opět usmířil,“ píše kněz Jaroslav Dlouhý (1869–1929). Nekromant údajně uspěje.
Přivolá přitom nejen Agrippinu ale i Neronova bratra Britannica (41–55), kterého dal císař rovněž zavraždit. A za pomoci magického obřadu se s nimi panovník udobří.
Podle řady historiků Tiridatus jen císaře zbavil výčitek svědomí a tomu se tak přestalo o matce zdát. Problém je v tom, že Agrippinin přízrak mělo spatřit více lidí.
I po Tiridatově zásahu se prý navíc každý rok v květnu, kdy Římané slavili svátek mrtvých, objevoval na hřbitově v Misenu. Duše císařovny prý nemohla najít klid nejen kvůli spáchaným hříchům, ale zejména proto, že se jí nedostalo řádného pohřbu.