Leskne se jako sluneční paprsky. Na její zhotovení padla většina diamantů, které předtím údajně zdobily svatební šaty Evy Františky Krakovské z Kolovrat.

Monstrance, označovaná jako Pražské slunce, patří k nejcennějším kouskům v loretánském pokladu, jenž je po tom svatovítském jedním z nejdůležitějších u nás.

České země po porážce stavovského povstání na Bílé hoře zažívají silnou rekatolizaci. S ní je spojen i zvýšený zájem o mariánský kult, oblibě se zejména těší legenda o Svaté chýši.

V ní archanděl Gabriel zvěstoval Panně Marii narození Krista, a kterou ve 13. století prý andělé přenesli z Nazaretu, ovládaného nevěřícími, do italského Loreta. Po vzoru tamní Svaté chýše se začínají stavět „lorety“ po celé Evropě.

Nic neobvyklého

Benigna Kateřina z Lobkovic (1594–1653) dává pokyn k výstavbě té pražské v roce 1626. Již o deset let později tato mecenáška v jedné z instrukcí hovoří o založení zdejší klenotnice. Není to nic neobvyklého.

V rámci protireformace je pro katolickou církev nesmírně důležité ukázat svoji provázanost s mocnými šlechtickými rody a jejich bohatstvím.

Patrony pražské Lorety i napříště zůstanou Lobkovicové, svými příspěvky ji ale zahrnou také další přední osobnosti české barokní společnosti.

Bohatství v závěti

O největší rozšíření zdejšího pokladu se postará Eva Františka Krakovská z Kolovrat (1616–1695), jež v závěti odkáže veškeré své jmění místním kapucínům.

Především jde zhruba o 6500 diamantů, z nichž se má podle přání nebožky vyrobit monstrance, zdobená schránka pro uložení svěcené hostie.

Její prosbu vyplní tehdejší patron Lorety, Václav Ferdinand z Lobkovic (1654–1697), se svou chotí. Náročný úkol zadá dvorním zlatníkům ve Vídni. Vzniká proslulé Pražské slunce.

Ač loretánská pokladnice v minulosti čelila několika konfiskacím – zejména v souvislosti s napoleonskými válkami –, kromě něj v ní zůstaly i další pozoruhodné monstrance.

(Zdroj: HISTORY revue)