Upraví si klobouk a sevře kormidlo pevněji do rukou. Hlavně aby nenastal stejný scénář jako na Bounty, bleskne mu hlavu. Zničehonic opustí kapitánský můstek a rychle seběhne do podpalubí, kde zkontroluje vzácný náklad. Vše v pořádku – otroci budou mít co jíst!

Zralý, nezralý, sladký i slaný, do polévky, na pánev, čerstvý a klidně i pár let odleželý. Chlebovník je zkrátka skvělá potravina, bez níž by obyvatelé tropických oblastí skončili s prázdným břichem.

Vzpoura střídá úspěch

Všechno začíná v britských koloniích v Karibiku, kde na plantážích potí krev tisíce otroků. Úřady si lámou hlavy, jak je nakrmit. Do toho všeho postihne Jamajku sucho, a tak většina úrody končí v trapu.

Při zastávce na Tahiti narazí britský mořeplavec James Cook (1728–1779) na zvláštní strom, jehož plody ho ihned zaujmou.

Chlebovník je ale neochvějně spojen se jménem Williama Bligha (1754–1817), kapitána nechvalně proslulé lodi Bounty.

Jeho posádka tady nasbírá plody, ale při zpáteční cestě v roce 1789 dojde na lodi ke vzpouře a Bligh a 18 věrných jsou vysazeni na otevřeném moři. Námořník ale zůstane cíli věrný. O dva roky později už brázdí moře na palubě lodi Providence.

Onoho roku 1791 naloží do podpalubí 2126 rostlin, útrpnou cestu jich přežije pouze sedm stovek.

Na vině jsou mouchy v kombinaci se slanou vodou. Podle lodního deníku je Bligh chlebovníky doslova posedlý a několikrát denně „plovoucí les“ kontroluje. Když 5. února 1793 dopluje na Jamajku, nevědomky vypouští chlebovníkového džina z láhve.

Jídlo, lepidlo a lodě

Rostlina, která si potrpí na teplé počasí, zachrání místním život. Umí totiž plodit po celý rok a na jejích větvích bychom našli kolem 200 plodů! Ty váží až šest kilogramů (u některých odrůd najdeme i 40kilové pořízky!). Ukrývají v sobě sacharidy, bílkoviny, vitamín C či draslík.

O chlebovníku se dokonce chvíli seriozně uvažuje jako o skvělé náhradě za maso. Kromě toho se může ze stromu utrhnout i nezralý, musí se však pořádně povařit.

Když ho sundáme z plotny, jeho struktura nápadně připomíná uvařený chléb, a tak přichází ke svému jménu.

Domorodci většinou nezkonzumují vše, co chlebovníky vyplodí, a tak oloupané a omyté plody ukládají do speciálních jam. Takto ošetřený produkt může vydržet celou řadu měsíců.

V případě receptů by nás česká autorka kuchařek Magdalena Dobromila Rettigová (1785–1845) pochválila, jelikož chlebovník lze zpracovat na nespočet způsobů – od sušenek až po přílohu k masu.

Využití ale nachází i další části rostliny. Míza se uplatní jako lepidlo, dřevo je odolné proti termitům, a tak se z něj vyrábí kánoe.