Britští vojáci se ukrývají v obilných lánech. Jakmile se přiblíží Francouzi, Wellington zařve: „Vzhůru, připravit se!“ Červenokabátníci povstanou, přiloží své zbraně k líci a vypálí ohromující salvu. Nepřátelští vojáci padají k zemi. A prapory Napoleonovy císařské gardy s nimi…
Původně nic nenasvědčovalo tomu, že by se Arthur Wellesley, vévoda z Wellingtonu (1769–1852), mohl zapsat do dějin jako legendární vojevůdce, který porazí samotného Napoleona (1769–1821).
„Nevím, co s tím svým trapným synem Arthurem jednou budu dělat,“ povzdechne si na jeho adresu jeho vlastní matka. Ač mladý Wellington navštěvuje prestižní školy, mnohem víc vysedává se svými kumpány u sklenky a karet. Vysluhuje si pověst opilce, hazardního hráče a povaleče.
Přízemní Napoleon
Jeho pohled na svět změní až láska. Aby získal ruku své vyvolené, začíná „sekat latinu“. V 18 letech narukuje do britské armády a během pěti let to dotáhne až na podplukovníka. „Tajemstvím úspěchu ve válce je poznat, co leží na druhé straně kopce,“ hlásá.
Ostruhy si vysluhuje během osmiletého pobytu v Indii a pak za války na Pyrenejském poloostrově. Zde se jeho úhlavním nepřítelem stává Napoleon. Wellington však poráží téměř všechny jeho nejlepší generály.
Nikdy nemusí zahanbeně ustoupit, nikdy není poražen. Poté, co Napoleon prchá z Elby, je celkem logické, že do čela koaličních vojsk se proti němu postaví právě Wellington. „Jeho myšlení je ve všech jednotlivostech přízemní a nedžentlmenské,“ je přesvědčen o svém rivalovi.
Větší hlupáci
Rozhodující bitva vypuká 18. června 1815 u Waterloo (v dnešní Belgii).
„Jestli jsem byl něčím překvapen a dostal se tak do hloupé situace, pak oni byli ještě větší hlupáci, když nedokázali mých chyb využít,“ hodnotí s odstupem průběh boje Wellington. Sám využije Napoleonových přehmatů dokonale.
Nakonec se jeho červenokabátníkům podaří udržet obranné pozice do doby, než pruský maršál Gebhard Leberecht von Blücher (1742–1819) se svými oddíly dorazí na bojiště. Prusko-britské převaze již Francouzi nedokážou vzdorovat.
„Věřím, že to je poslední akce, kterou jsme podnikli,“ prohlašuje na závěr osudného dne Wellington.