Helena Duncan si jako malé děvče vyslouží přízvisko pekelná, neboť tvrdí, že umí mluvit s mrtvými. Od té doby své okolí zahrnuje jedním proroctvím budoucnosti za druhým a jako dospělá se díky tomu stane uznávanou čarodějnicí.
Dnes však o jejích schopnostech mnozí pochybují, neboť je údajně doloženo, že při seancích podváděla. Je to pravda?
Je 23. března roku 1944 a přestože se svět zmítá uprostřed druhé světové války, na londýnské ulici Old Bailey se srocují davy. Tlačí se k budově Hlavního trestního soudu, aby alespoň na chvíli zahlédli ženu, kterou tu dnes soudí.
Tou je Helena Duncan (1897–1956), věštkyně, která svou předpovědí budoucnosti vystrašila britskou vládu natolik, že se stala poslední odsouzenou čarodějnicí v zemi!
Jsou tajemné seance podvodem?
Helena Duncan se narodí jako Helena MacFarlane v malém skotském městečku Callander, jehož obyvatelé ji jen pár let po narození překřtí na Pekelnou Nell.
Už od svých pěti let totiž všem tvrdí, že vidí duchy a může s nimi komunikovat. Zatímco jako dítě se kvůli tomu ocitne na okraji společnosti, v dospělosti ji její umění vynese až do nejvyšších společenských kruhů.
Začne se živit jako médium, a protože téměř každý Brit tehdy kvůli první světové válce ztratil někoho blízkého, nemá o práci nouzi. Její seance se odehrávají ve tmě, nasvícené jen tlumeným rudým světlem, v němž Helena vstupuje do transu.
Přivolává své dva spirituální průvodce, duchy jménem Peggy a Albert, kteří pro ni z říše mrtvých přivedou ty, s nimiž si její zákazníci přejí mluvit.
Před jejich očima z ní poté začne proudit ektoplasma, bílá přízračná substance, formující se do tvaru člověka. Právě ta je ale údajně jen velkým podfukem!
Odkud měla tajné informace?
Jak se Helenina sláva šíří, začne ji také čím dál více lidí kritizovat. Britský výzkumník Harry Price (1881–1948) ji dokonce při seanci vyšetřuje a jeho zjištění jsou pro Heleniny fanoušky šokující.
Domnělá ektoplasma je prý jen jemné bílé plátýnko, které svou formu získává díky vycpaným umělým pannám, a ne kvůli žádným duchům! Než však toto tvrzení stihne někoho přesvědčit, Británie se octne ve druhé světové válce.
A právě tehdy Helena údajně při jedné své seanci sama sebe odsoudí k vězení, a to 24. března 1941, kdy totiž před publikem, v němž sedí i skotský generál Roy Firebrace (1889–1974), pronese, že jí duše mrtvého vojáka řekla o potopení jedné britské válečné lodi.
Firebrace si je jistý, že lže – vždyť je jedním z nejvyšších armádních velitelů a o ničem takovém neví. Jenže jen krátce po seanci se k němu dostane tajná zpráva o potopení lodi H.M.S. Hood a on zůstává zmatený. Jak to mohla Helena vědět dřív než on?
Poslední čarodějnice
S podobnou předpovědí přijde Helena ještě v listopadu 1941, kdy na seanci odhalí potopení H.M.S. Barham. Britská vláda o něm přitom veřejnost informuje až v lednu následujícího roku, kvůli čemuž se Helena stává podezřelou osobou.
Policie ji nakonec sleduje ještě následující dva roky, přičemž hledají důkazy o tom, že by byla špion. Nic takového se jim nepodaří, jenže už se Heleny bojí. V březnu roku 1944 ji proto přece jen zatknou a rozhodnou se ji obvinit z čarodějnictví.
Je tak poslední osobou obviněnou a usvědčenou z praktikování čarodějnictví, což její slávu však paradoxně jen posílí.
„Pokud se britská vláda domnívá, že je čarodějnice, pak jí být musí,“ říkají si lidé a v momentě, kdy je Helena o necelý rok později propuštěna z vězení, opět ji prosí o seance.
Oficiálně jim už nevyhoví, údajně je ale tajně pořádá až do momentu, kdy při jedné z nich umírá poté, co se jí do těla náhle prudce vrátí ektoplasma. Udusila se látkou, kterou si vypomáhala při podvádění? Nebo byla opravdovou čarodějnici?
