Když Leonardo maluje fresku Poslední večeře, chodí za ním hosté, tiše sedí za jeho zády a sledují ho při práci. Mistr prý přichází brzy ráno, vyleze na lešení a zůstává tam se štětcem v ruce až do soumraku.

Jsou však dny, kdy Leonardo da Vinci (1452–1519) nenamaluje ani čárku. Nastanou i dramatické dny, kdy střídá posedlost s příslovečnou prokrastinací.

Leonardovy svérázné pracovní návyky možná fascinují veřejnost, ale jeho zaměstnavatele Lodovica Sforzu (1452–1508) postupem času spíš znepokojují.

Po smrti synovce se na začátku roku 1494 oficiálně stává milánským vévodou a hned začne usilovat o zvýšení svého vlivu pomocí prověřené metody – mecenášství.

K tomuto účelu vybírá malý, ale elegantní kostel s klášterem v srdci Milána, Santa Marie delle Grazie, a nechá ho zrekonstruovat Leonardovým přítelem Donatem Bramantem (1444–1514).

Samotného Leonarda potom najme, aby na severní zeď nové jídelny, refektáře, namaloval Poslední večeři, dodnes jeden z nejpopulárnějších náboženských výjevů historie malířství.

Mistrům se neodporuje!

Zprvu vede Leonardovo otálení k zábavným historkám, jako když si na něj frustrovaný převor kláštera stěžuje Lodovicovi. „S takovou se toho díla nikdy nedočkáme,“ rozhazuje rukama.

Vévoda si Leonarda povolá, aby zjistil víc, dočká se však jen strohého vysvětlení, že intuici je třeba tříbit a že nápady nepřicházejí jen tak, že zkrátka zrají.

Lodovico nemá důvod na Leonarda tlačit. Zaměstnává ho už několik let, platí ho kilogramy zlata a nesmírně si jeho práce cení.

Chce jíst u hotového díla

Netrpělivý začne být vévoda až počátkem roku 1497, kdy mu ve věku 22 let umírá jeho choť Beatrice d´Este (*1475). Lodovico má sice řadu milenek, ale pro Beatrice velmi truchlí, protože ji obdivoval a často se na ni obracel pro radu.

Nechává ji pochovat v Santa Maria delle Grazie a začne v tamním refektáři jednou týdně obědvat. V červnu toho roku nařídí svému tajemníkovi, aby pobídl Leonarda k dokončení jeho veledíla.

„Nechte ho podepsat vlastní rukou smlouvu, v níž se zaváže, že dílo dokončí v dohodnutém čase,“ nařídí mu. Nakonec se však vyplatí počkat. Leonardo totiž vyhotoví skutečný skvost – patrně nejnádhernější nástěnnou malbu v dějinách.