Haka je tanec novozélandských Maorů, jehož tradice se dodnes zachovala. Ale dokáže je tento rituál opravdu spojit s jejich předky, jak oni sami věří? A může dokonce propůjčit magické síly, aby se mohli postavit nepřátelům a zdolat všechny překážky?
Na první pohled může tradiční tanec původních obyvatel Nového Zélandu působit možná až děsivě. Dupání, vyceněné zuby, vyplazené jazyky, zpěv a rytmické skandování, které otřásá zemí.
Jenže Haka, jak se tomuto tanci říká, má hluboký význam zakořeněný v kultuře Maorů. Dnes se stal z Haky pro většinu světa jen symbol novozélandského ragby či zajímavou podívanou.
Ale byla doba, kdy byl nejen pouhou demonstrací společné síly a jednoty, ale také prastarým rituálem, který fungoval jako most mezi živými a mrtvými. Mezi tělem a duší, mezi člověkem a posvátnou tradicí.
Dokonce měli Maorové díky tanci získávat netušené schopnosti! Co je na tom však pravda a co je jen mýtus?

Zastrašili své nepřátele
Haka podle mytologie Maorů vznikl ze slunečních paprsků jejich boha Tama-nui-te-rā. Když jeho syn Tānerore tančil na obloze, jeho pohyby rozvířily vzduch a vznikl tento tanec.
I proto je Haka vnímán nejen jako umělecký projev, ale i jako projev kosmické božské energie. V minulosti se tento tanec na Novém Zélandu používal při různých příležitostech. Válečníci před bitvami tančili, aby zastrašili nepřítele a povzbudili sami sebe.
Byli pak jednotní a nebáli se vyrazit do boje na smrt. Haka je dodnes také používána při kmenových slavnostech, pohřbech, svatbách a jiných důležitých událostech. Jeho prostřednictvím Maorové mohou uctít hosty i předky. Vyjádřit bolest, smutek, vztek či radost.

Spojí se s duchy
Vyplazený jazyk u Haky symbolizuje odvahu a připravenost k boji. Vyvalené oči dodávají tanečníkovi „nadpřirozený“ pohled, který má proniknout do duší jeho nepřátel. Každý krok a každé gesto tedy mají velký význam.
A pokud je někdo skutečným mistrem Haky, údajně s ní dokáže velké věci. Ale opravdu může Haka dodat i nějaké magické schopnosti? Někteří Maorové tomu dodnes věří. Při tanci prý dochází ke spojení s duchy jejich předků.
Válečníkovi, který kráčí do boje, anebo v dnešní době třeba na ragbyové hřiště, tak má dodat vnitřní sílu, autoritu a duchovní ochranu. Dovede ho k vítězství. A je pravdou, že po předvedení Haky Maorové často vyhrávají. Ale není to spíše tím, že tradiční tanec na ně působí jako placebo?

Odborníci jsou skeptičtí
Podle moderní vědy si Maorové rytmickým tancem vytvářejí pocit euforie, zvýší si sebevědomí a posílí pocit jednoty. To je u sportu jako je ragby skvělý základ pro dobrou hru. Není tedy divu, že jsou novozélandské ragbyové týmy úspěšné.
K tomu, že by Maorové čerpali nějakou sílu od předků, se odborníci staví dost skepticky. Je však pravdou, že existují svědectví, jak se některým zkušenějším Maorům údajně podařilo s předky propojit.
Provedli prý Haku natolik přesně a vášnivě, že se uvedli do jakéhosi transu, ve kterém obnovili most mezi světem živých a mrtvých. Dokud tento trans trval, dokázali prý odpovídat na otázky, na něž by běžně ani neměli mít odpovědi.
„Mluvili jako jeden muž, pohybovali se jako jedno tělo. Bylo to neuvěřitelné. Něco takového už asi nikdy neuvidím,“ vzpomíná jeden cestovatel na svůj pobyt na Novém Zélandu mezi opravdu tradičně žijícími Maory. Skutečně se stal svědkem něčeho mimořádného a nadpozemského?