„Je tak slaboučký. I vítr by ho odfouknul,“ šuškají si o švédském princi Gustavovi dvořané. Nejstarší syn švédského a norského krále Oskara II. a jeho manželky Žofie Nassavské síly opravdu moc nepobral.
Jako dítě je hubený a neduživý a musí ho léčit dokonce elektrošoky. O to víc touží být Oskar (1858–1950) zdravý, a proto se pilně věnuje speciálním tělesným cvikům.
Sport si navíc rychle zamiluje, v létě chodí plavat a v zimě zase bruslit. Na své kondičce zapracuje natolik, že bez potíží nakonec zvládne i vojenský výcvik.
Hraje pod písmenem
S tenisem se mladý princ poprvé seznamuje během studií ve Velké Británii a okamžitě propadne jeho kouzlu. Doslova. Hned po návratu z ciziny otevře první tenisový klub v zemi a právě z jeho popudu se bílý sport začne ve Švédsku oficiálně provozovat.
Později, v roce 1936, již jako panovník založí Královský pohár, významný halový tenisový turnaj. Gustav však není jen příležitostným tenisovým amatérem, ale usilovnými tréninky se vypracuje mezi špičkové hráče.
A to i přesto, že je krátkozraký a měří přes dva metry. Na námitky, že jako korunní princ nemůže v zahraničí hrát pod svým jménem, prohlašuje: „Dobrá. Tak se tedy přihlásím jako Pan G!“
Hitlera neposlouchá
Na turnajích Gustav vyniká zejména ve smíšené čtyřhře. Při oficiální návštěvě v Berlíně si jde Gustav rovnou po audienci u Adolfa Hitlera (1889–1945) zahrát s nejlepším německým tenistou té doby Danielem Prennem (1904–1991).
„Veličenstvo, vždyť je to Žid,“ nebere si servítky Hitler. Švédský monarcha ale dělá, že neslyší. Během druhé světové války pak za Židy jako hlava neutrální země opakovaně intervenuje. Aktivním tenistou zůstává Gustav až do vysokého věku.
Mnoho dnešních sportovců by mu mohlo jeho temperament závidět. Až ve svých 85 letech si Gustav V. povzdychne: „Doktore, už vás asi budu muset poslechnout. S hraním je konec, už nevidím ani na míček.“
